neděle 24. dubna 2016

Expert na Německo vysvětluje, proč Merkelová tolik podporuje uprchlíky. Není to náhoda, ale systematický záměr

 Výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a člen katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vladimír Handl vysvětluje, že kromě morálních důvodů, které motivují miliony německých obyvatel k podpoře uprchlíkům, je zásadním důvodem i zájem na zachování stabilní a funkční EU. Připomíná, že v Německu žije normálním životem přes čtyři miliony islámských věřících, takže označovat jejich víru za protiústavní, jak to dnes dělají představitelé AfD, soužití různých kultur a náboženství v zemi jen zatíží.


Zaznamenal jste nějaké zajímavé reakce v Německu na úterní schůzku bývalého kancléře Helmuta Kohla a maďarského premiéra Viktora Orbána, kterou někteří členové CDU brali jako urážku kancléřky Angely Merkelové? 

Návštěva přinesla jisté překvapení – německá média konstatují, že proběhla oproti očekáváním především jako soukromé přátelské setkání. „Revoluce z Oggersheimu“ se nekonala, konstatoval například Der Spiegel. Skutečně, prohlášení, které oba protagonisté zveřejnili, zdůrazňuje, že Viktor Orbán a Helmut Kohl „nejsou v rozporu s úsilím kancléřky Angely Merkelové“ a jsou s ní zajedno, i pokud jde o cíle při řešení uprchlické krize. V prohlášení se oba hlásí i k celoživotní prioritě Kohlovy politiky – „politicky sjednocená Evropa nemá alternativu“. Premiér Orbán seznámil Helmuta Kohla se svým plánem „Schengen 2.0“, ale setkání nevyznělo jako snaha o jeho prosazování.  

Jaký význam jejich setkání přisuzujete a může nějak ovlivnit postoj veřejnosti k řešení uprchlické krize, jak prosazuje nynější kancléřka Angela Merkelová?

Setkání se zjevně záměrně drželo mimo agendu denní politiky. Jestli může mít nějaký vliv na veřejnost, tak nejspíše ve smyslu obecné podpory Evropské unii a kancléřce Merkelové – výhrady, které jak Viktor Orbán coby nejvýraznější kritik postupu německé politiky, tak Helmut Kohl opakovaně dali najevo, v prohlášení ustoupily do pozadí. Kancléřka ostatně setkání přivítala. Je otázka, zda může toto vyznění setkání přispět i k otupení rozporů premiérem Orbánem a kancléřkou Merkelovou. Plán „Schengen 2.0“ je s přístupem německé politiky kompatibilní v podstatě v otázce ochrany schengenské hranice. Rozchází se s ní ale v akcentu na národní řešení a v odmítání přerozdělování i minimálního počtu uprchlíků, kteří na základě dohody dostanou možnost přestěhovat se – většinou dočasně – do Evropy. 

Do jaké míry dáváte za pravdu tvrzením, že postoj Německa k migrační krizi je ovlivněn tím, že tamní politická a mediální elita je přesvědčena o tom, že až do skonání světa je třeba odčiňovat druhou světovou válku?

Přístup německé politiky a veřejnosti formuje – tak jako v jiných zemích – mimo jiné i tzv. historická paměť, tedy sdílená zkušenost vlastních dějin, kterou stále podrobuje kritickému přehodnocování. Tuto zkušenost společnost převádí do základních koordinátů politického jednání. Vzniká tak většinová představa o tom, co je správné, co ještě přípustné a naopak jaká politika je v Německu nepřijatelná. To se týká jak domácího, tak zahraničního působení.
Historická paměť je pochopitelně v každé společnosti odlišná a ovlivňuje odlišně i praktickou politiku. Margaret Thatcherová kritizovala Německo, že usiluje o prohlubování EU kvůli svému „špatnému svědomí“, podobně je kritizována německá politika v otázkách uprchlické krize. Jistě je morální imperativ německé politiky, tedy pomáhat ohroženým, součástí historické zkušenosti z nacistické agrese a teroru, článek 16a německé ústavy – právo na azyl – tuto zkušenost převádí do zákona.
Morální důvody motivují aktivity milionů německých obyvatel různého etnického původu na podporu uprchlíkům – jde o největší společenské hnutí v SRN od druhé světové války. Jistě ale nejsou jediným důvodem pro postup německé politiky. Dalším zásadním důvodem je zájem na zachování stabilní a funkční EU a stabilitu zejména ve střední Evropě. Angela Merkelová otevřela Německo syrským uprchlíkům, shromážděným v krizové situaci v Maďarsku, mimo jiné z obavy o stabilitu v regionu; jednala tak údajně i na základě žádosti rakouského kancléře Faymanna.
To, že se německá politika a hospodářství budou snažit integrovat uprchlíky i do pracovního trh, je spíše vedlejší efekt s nejistým výsledkem: skutečně kvalifikovaných uprchlíků je podle odhadů maximálně dvacet procent, skoro polovina naopak nemá žádné nebo jen minimální vzdělání. Náklady a rizika spojená s integrací do společnosti jsou tedy obrovské. 
V Drážďanech začal soud s Lutzem Bachmannem, předákem hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu, tedy Pegidy. Hrozí mu až pět let vězení za podněcování k nenávisti vůči uprchlíkům. Čím je dán ten mimořádný zájem médií i veřejnosti o proces, copak ten rozsudek může být nějakým zlomem či signálem?  
Proces je důležitý, protože má dát jasně najevo, co je v německé společnosti z právního hlediska nepřijatelné. To má politický i právní účinek: německé soudy mají ve společnosti vysokou autoritu a případné odsouzení Lutze Bachmanna sice jistě neovlivní jeho skalní stoupence, definuje ale pro ostatní případné sympatizanty mantinely, které v normální a zdravé společnosti nelze překračovat.
Lutz Bachmann do značné míry zosobňuje problém hnutí Pegida. Ne proto, že by účastníci a sympatizanti hnutí byli stejně jako on recidivisté, naopak, většina Pegidy patří v Sasku dokonce mezi střední třídu. Bachmann je symbolem Pegidy proto, že svou radikální rétorikou oslovuje „znepokojené občany“ stejně jako německé neonacisty. Díky Pegidě, ale i AfD se nacionalistická rétorika vrací do německého veřejného prostoru – projevy nacionalismu a rasové nenávisti byly dříve přítomné, ale marginální, historicky poučená německá společnost se jim bránila. Dnes je Bachman/Pegida i AfD znovu legitimizují.
celý článek ZDE

zdroj : http://www.parlamentnilisty.cz/

Žádné komentáře:

Okomentovat