Rozčílený šéf české nemocnice: Čekám tři čtvrtě roku na lékařku z Ukrajiny. Nemůže se sem dostat.
Je reálné, že v migrantech najdeme lidi, kteří nám pomohou v situaci, kdy je u nás problém se zdravotnickým personálem? Čeká se dlouhé měsíce na lékaře a sestry z Ukrajiny, kteří sem chtějí, ale kvůli nikoliv ukrajinským, ale našim předpisům, k nám jen těžko nalézají legální cestu. Nad tím se zamýšlí a pro ParlamentníListy.cz hovoří ředitel regionální nemocnice ve Stodě na jižním Plzeňsku MUDr. Alan Sutnar, který poukazuje na minimální komunikaci resortu zdravotnictví s ministerstvem zahraničí a navíc popisuje šokující poměry na našich zastupitelských úřadech na Ukrajině.
Říká se o vás, že se jako jeden z mála snažíte z Ukrajiny přivézt lékaře a zdravotní sestry. Jaká je realita?
Ministerstvo to nechává na nemocnicích, ať si poradí, jak umí. Sice v současné době vzniká na ministerstvu pracovní skupina, zabývající se tím, jak zdravotním sestrám například z Ukrajiny sem umožnit přístup, je ale otázka, zda to bude pružné a rychlé. Ty problémy jsou teď.
Já mám například domluvenou lékařku z Ukrajiny, která je plně erudovaná v oboru pediatrie, a čekám na ni od loňského září. Jde to přes ambasádu, teprve nyní dostala registraci. Je to systém, který je velice rigidní; sami účastníci toho systému říkají, že ti, kdo se do něj registrují na ambasádě, by měli zaplatit poplatek, který je standardně 100 eur. Ale registrace se různě přeprodává, až se platba dostává na částku 1200 eur. Což je tedy úplně jinde. Kolikrát se stane, že tam člověk přijde, ale termín návštěvy je zrušen; ani se neví proč. Je to tam prostě neprůchodné.
Snažil jsem se komunikovat i s ambasádou ve Lvově; oni striktně prezentují názor, že to mají jasně dáno od ministerstva zahraničí, to se zase brání, že nemá žádné požadavky od ministerstva zdravotnictví. Bohužel mají pravdu, protože ministerstvo zdravotnictví v tom, aby ulehčilo zdravotníkům příchod sem k nám, nic nepodniká.
Obchodní komora to zařídila přes ministerstvo průmyslu, aby se středoškolsky vzdělaní technici z Ukrajiny sem dostávali. Z ministerstva zdravotnictví nic takového není. Tato situace trvá více než dva roky, ví se o tom, ale nikdo to neřeší. Mně nepřijde optimální, když já jako ředitel nemocnice, který se samozřejmě má starat o personální zajištění a musí řešit chod nemocnice, se starám, abych sem dostal lidi například z Ukrajiny nebo z Ruska. To by mělo řešit ministerstvo nějakou svojí koncepcí.
Máme projekt, který zastřešuje Plzeňský kraj a řeší to celý zdravotnický holding, kdy bychom rádi začali spolupracovat s ukrajinskou školou, která na Ukrajině sestry vzdělává. Spolupracovali bychom tak, že bychom je připravovali na zkoušky, které jsou tu potřebné.
Jsou tam přece i jazykové problémy…
Musíme chápat to, že sestra bude pracovat s lidmi a je důležité, aby jim rozuměla. Chápu, že jsou přísné požadavky na to, aby se zdravotníci s těmi lidmi domluvili. Jsme v Čechách, takže ta sestra musí na pacienty a ostatní personál mluvit česky a musí to zvládat. Je zcela legitimní, že se na tom trvá. Zjišťovali jsme úspěšnost sester u zkoušek a ta je 35 procent.
Myslím si, že by bylo žádoucí a mělo by být v zájmu těch, kteří mají na starost, aby ty lidi sem přivedli, aby jim vytvořili podmínky, aby se češtinu naučili. Kdyby úspěšnost byla tak 50 či 60 procent, tak bych to akceptoval. Jak jsem mluvil s hlavními sestrami, je potřeba, aby se tyto podmínky zrevidovaly a byly lépe nastaveny.
A co migranti z Blízkého východu nebo Afriky? Je tam nějaká perspektiva?
Tam perspektiva není žádná. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale k tomuto problému jsem velmi skeptický. Když vidím, jak sem uprchlíci připlují na loďce a otevře se jim EU a všichni to budeme platit... Neříkám, že těm lidem není třeba pomoci. Vnímám, že pokud je někde válka a odejdou odtamtud lidé, je třeba jim pomoci; ale pak zajistit jejich návrat zpět. Protože jejich mentalita, náboženství, přístup k životu – všechno je úplně jiné než evropské.
Když my máme problém, že by sem mohli chodit lékaři a zdravotní sestry s podobnou mentalitou, kterým děláme neskutečné problémy, aby se sem dostali. Jak už jsem uvedl na začátku rozhovoru, čekám na dětskou lékařku tři čtvrtě roku, zatím ještě ani nedostala vízum! A tady připlave někdo na lodičce?! Ta ukrajinská lékařka by zde platila daně, pracovala by tu pro systém, léčila by naše lidi. A místo toho, aby stát na tomto zapracoval, aby to bylo dobře, tak se řeší uprchlická krize. Opravdu mne to netěší.
Mohli bychom ty lidi využít na nějaké obslužné zdravotnické profese…
Ti migranti ale nemají touhu pracovat v našich nemocnicích na nízkopříjmových postech. Jestli si toto někdo myslí, tak asi žije v jiném světě než já. Ti lidé sem nejdou pracovat, ti lidé se zde chtějí usadit, brát sociální podporu a vysávat náš systém. Ano, další generace, možná jejich děti tady budou pracovat. Ale kde je jistota, že sem nepřenesou svoji mentalitu, náboženské problémy?
Evropa v současné době nepoznala přes 70 let válku. Jestli se toto rychle nezastaví, tak ji brzo pozná. A z toho jsem smutný. Ukrajinci tady chtějí pracovat, chtějí se naučit česky. Syřani se nechtějí naučit česky, ti chtějí do Německa.
Psali jsme :
