Proč se zatím nepodařilo porazit Islámský stát

Politici, novináři i někteří občané vyzývají k útokům na zločinecký Islámský stát. Co by se ale muselo stát, aby krize v Sýrii a Iráku skončila? Jasnou odpověď na tuto otázku jsme zatím neslyšeli, přestože je podstatná k tomu, aby skončil exodus běženců do Evropy a nelidské vyvražďování lidí touto teroristickou skupinou.

Proč se nic neděje?

Naši politici situaci neřeší, na to jsou moc malí páni. Tak se mlčky čeká, co tomu řeknou velcí páni v EU, hlavně Británie a Francie. Jenže ti neříkají nic, protože různé bojovníky v Sýrii a v Iráku vyzbrojuje jak Rusko, tak USA, a Evropa proto hledí do Bílého domu a do Kremlu a čeká na rozhodnutí, co se má stát.

Barack Obama neříká nic, a dokonce nic říkat nechce. Je rád, že válka probíhá daleko od Spojených států, a ke všemu se veřejně zařekl, že už nenechá padnout ani jednoho amerického vojáka. Zkouší Islámský stát porazit drony a letadly, ale, jak říká stará vojenská poučka, území se letadly obsadit nedá, musí se obsadit pěchotou a tu Obama nechce do války pustit.

Dokonce bych si dovolil kacířsky tvrdit, že současná situace USA svým způsobem vyhovuje. Tvrdí se, že životnost islámského bojovníka je jeden měsíc, ale přesto jich neubývá. Hlavně proto, že se tam sjíždějí všichni desperáti z celého světa a spojenci je tam střílejí ze vzduchu jako lovnou zvěř. De facto se díky Islámskému státu celý svět očišťuje a zbavuje toho nejhoršího, co v něm je. Informace o počtech zabitých islamistů se různí, jeden z odhadů je, že jich bylo zabito 20 tisíc, což by byli skoro všichni bojovníci, ale byli nahrazeni novými.

Moskva také dlouho mlčela. Vyhovovalo ji, že část syrského území stále ovládá vláda Bašára Asada, a ta chrání i ruskou ponorkovou základnu v této zemi. Pokud padne diktátor Asad, tak Rusko s největší pravděpodobností o základnu přijde. Podle posledních informací, ale Rusové začali v Sýrii také vojensky zasahovat. Zatím prý letecky.

Moskva má navíc mnoho svých starostí s Ukrajinou a Krymem a válka na Blízkém východě by jí mohla značně přitížit. Nehledě na to, že Rusku určitě nevadí, že se Evropská unie trápí a vyčerpává na uprchlících, proto nemá čas na trestání Ruska.

Letecké údery se ale ukazují jako málo účinné a všichni se vzájemně drží v patu a napjatě čekají, jak to dopadne mezi místními válečníky.

Okolní arabské státy se sice do války proti Islámskému státu také zapojují, ale jen udržovacím způsobem, a ačkoliv pozice džihádistů bombardují, zároveň s ním obchodují a nakupují od nich ropu. Okolní země jsou sunnitské stejně jako Islámský stát, který vyvražďuje šíity, Kurdy i křesťany.

Situace je mimořádně složitá.

Když se po první světové válce rozpadla Osmanská říše, islám přišel o svého geopolitického představitele na světovém jevišti. Britové a Francouzi rozkouskovali obrovská arabská území a udělali si z nich kolonie a závislá území. Spousta tamních lidí to dodnes vidí jako porážku islámu, kterou mu uštědřila křesťanská Evropa. Nejzřetelnějším důsledkem této porážky byla britská správa Palestiny a ztráta Jeruzaléma. Ani po druhé světové válce nedošlo k rozdělení území na samostatné etnické a náboženské celky a státy zůstaly nesourodé. Téměř nepřetržitě v nich probíhaly kmenové války.

Poté, co se vlády v Iráku, Sýrii, ale i v Libyi zmocnily diktátorské režimy, jejich teror potlačil všechny atavismy. Jenže ty přežívaly podvědomí lidí, nikdy nebyly zcela dořešeny.

Po nástupu takzvaného arabského jara před několika lety se začaly diktátorské režimy hroutit a lidé doufali v lepší budoucnost. Jenže zbraní se chopili extremisté a rozpoutali vražedné peklo všech proti všem. Nejvíce se to projevilo v nesourodé Sýrii. Sunnité proti šíitům, příznivci Asada podporovaní Ruskem proti odpůrcům Asada podporovaným Amerikou, Kurdové proti všem v boji za samostatný stát, teroristé z IS proti teroristům z jiných teroristických skupin, jednotlivé kmeny proti sobě. Bratr vraždí bratra, staré rány jsou otevřené, není cesty zpět.

Co tedy dělat?

Najet s kavalérií do IS nemá cenu, zbývající části země by zachvátily o to větší boje. Jako první by se mělo vědět, co se stane s Asadem, prezidentem Sýrie, diktátorem, představitelem socialistické strany Baas, šíitem, uprostřed převážně sunnitské většiny a kamarádem Ruska. Moskva chce, aby Asad zůstal, Amerika ho nechce a vlivná Saudská Arábie se z něho může pominout.

Ale Asad bude muset pryč, je žába na prameni a střed gordického uzlu. V cestě tomu stojí Rusko. Rovněž to nepotěší šíitský Írán, který má po uvolnění sankcí dělat protiváhu saúdskoarabskému sunnitskému státu, jenž je zdrojem militantního náboženského fundamentalismu, takzvaného wahhábismu, který exportuje po Asii, Africe i na Kavkaze.

Tyto dvě regionální mocnosti se vzájemně hlídají a zastrašují, jenže jim jde hlavně o ropu, takže se nejspíš do sebe nepustí, pokud to nebude absolutně nevyhnutelné. Není jasné, kdo by vyhrál. Obě strany vehementně zbrojí.

Pokud by Rusko obětovalo v Sýrii Asada, co bude dál?

Území Sýrie a Iráku není a nikdy nebylo jednotné. Vzniklo pomocí tužky na mapě. Na první pohled je jasné, že dohromady toto území už nikdo neslepí, ale také nikdo nechce připustit jeho rozpad. Ať už se to domluví diplomaticky, nebo se bude čekat, až se všichni navzájem povraždí, nakonec vzniknou nejméně čtyři nové státní útvary.

Turecko sice pukne vzteky, ale v severní části území Sýrie a Iráku vznikne svobodný Kurdistán. To už je dnes prakticky jisté, jen se čeká, až se spojí všechna kurdská území v těchto dvou zemích a pak Kurdové nový stát vyhlásí.

Irák se rozdělí na sunnitskou západní a šíitskou východní část, která může mít, ale nemusí, dlouhodobou tendenci splynout s mocným bratrem v Íránu. Sýrie se také rozdělí na část u moře a na sunnity z pouště, kteří pravděpodobně splynou se sunnity z Iráku. Koneckonců, současný Islámský stát už ty hranice víceméně vytvořil a jsou to hranice etnicky, politicky i nábožensky odpovídající.

Další bod v pořadí je válka celého světa pod hlavičkou OSN nebo UPROFOR nebo NATO + Rusko na všech frontách. Zní to hrozně, ale je třeba se na ní připravit. Porazit Islámský stát, který má poloozbrojenou armádu velikosti té naší české, společnými spojeneckými vojsky půjde snadno. Důležité je, aby se na tom shodly Spojené státy, Rusko, EU, Turecko, Saúdská Arábie a také Írán a Izrael, což je ale téměř nemožné.

Ostatní hráči jsou víceméně šachové figurky. Je nutné počítat s tím, že teroristé se ihned po vpádu spojeneckých vojsk převléknou za civilní obyvatelstvo a pokusí se ztratit v davu. Dobře střežené hranice a vypsané odměny za hlavu každého teroristy by mohly vést k jejich dopadení. Zároveň je třeba svrhnout Bašára Asada a ve stejném okamžiku odzbrojit proamerické syrské vzbouřence. Aby toho nebylo málo, ještě tam válčí jedni zločinci, stejní teroristé jako ti z Islámského státu. S těmi je třeba naložit stejně jako s těmi z IS, nejsou o nic lepší.

Pokud by bylo celé území Sýrie a Iráku obsazeno spojeneckými vojsky, měla by zde být zavedena nucená správa, nastolen pořádek a bezpečnost a vypsány volby ve všech nových státních útvarech. Podle toho, jak se bude situace stabilizovat, by mohla okupační vojska postupně nové země opouštět.

Rusové přijdou o Asada a výhledově o ponorkovou základnu. Američané o povstalce, které vyzbrojili, a půlku Iráku, který se rozdělí na sunnitskou a šíitskou část. To přijmou Írán i Saudská Arábie s klidem, více méně to kopíruje status quo.

Zklamné bude Turecko, protože bude sousedit s Kurdistánem a bude se potýkat s tím, že si tento nový bude chtít časem nárokovat východní část Turecka, kde žijí Kurdové, kteří se už mnoho let snaží z turecké nadvlády vymanit.

Spokojená bude Evropa, protože se naučí přejímat zodpovědnost za svobodu a bezpečí v celém světě i vně svých hranic s EU a přestane se na všechno ptát USA. Skončí emigrační exodus a všichni si oddechnou.

Musí ale přijít komplexní řešení pro celý Irák i Sýrii tak, aby bylo přijatelné nejen pro všechny místní obyvatele, ale i regionální a světové mocnosti.

Někdo musí říct, že se změní mapy a na Blízkém východě vzniknou nové státy. Rovněž se bude muset vyřešit, komu budou patřit Golanské výšiny, které dlouhodobě okupuje Izrael. A ke všemu se to musí stát všechno nejednou, organizovaně a na celém území Sýrie a Iráku.

Nelehký úkol, kterého se zatím nikdo nechce zhostit. Proto pořád někde vládne Islámský stát.

Deset věcí, na které můžeme být jako Češi hrdí

Stateční vojáci, nádherné památky, skvělé víno, světová literatura, hudba, špičkoví lékaři a vědci, úspěšní sportovci, nepřekonatelný chleba… Vyjmenovat pouze deset věcí je vůči naší zemi nespravedlivé. Máme toho mnohem víc, na co můžeme být pyšní. Jenom na to občas zapomínáme. A to je škoda. Pojďme tedy raději místo oblíbeného nadávání zkusit být na chvíli jako Francouzi. Nebo Poláci. Nebo Američané. Buďme zkrátka hrdí.

1. Česká kultura a literatura 
Tady je výběr těch, na něž můžeme být právem pyšní, tak obsáhlý, že by mnoho z nich stálo za samostatný text. Pojďme si připomenout některé z těch nejvýznamnějších a stručně také jejich tvorbu.

Za skladatele jmenujme Antonína Dvořáka, jehož symfonické opusy patří dodnes ke světové špičce. Do historie se mimo jiné zapsal i tím, že první skladba, která zazněla po přistání v roce 1969 na Měsíci, byla jeho Novosvětská symfonie, jež patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. Nezapomenutelné jsou i Dvořákovy velké instrumentální skladby (Slovanské tance) nebo opery (Rusalka, Jakobín a další…).

Z literatury nesmíme opomenout prozaika, dramatika, novináře, překladatele a literárního kritika Karla Čapka s jeho utopistickými romány a dramaty (R.U.R., Věc Makropulos, Krakatit), s jeho Povídkami z jedné a druhé kapsy, románem Hordubal nebo dramatem Bílá nemoc. Významnou osobností z této oblasti byl také básník a první a dosud i jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert, jenž svou tvarově dokonalou lyrikou interpretoval události, které se kolem něj děly, stejně jako dokázal poeticky zobrazit „všechny krásy světa“.  Mezi jeho nejznámější díla patří například sbírka Zhasněte světla, reagující na mnichovské události roku 1938, nebo Vějíř Boženy Němcové či intimní poezie Maminka. Mezi další nezapomenutelná jména patří namátkově třeba Komenský, Mácha, Nezval nebo Škvorecký.

Ve filmové branži světovou proslulost získal a dobré jméno České republiky šířil a dodnes díky své tvorbě šíří filmový režisér Miloš Forman, jehož snímek Amadeus získal před 30 lety celkem 8 Oscarů. Oceněny byly ale i Formanovy další filmy. Oscara dostal například famózní Přelet nad kukaččím hnízdem s Jackem Nicholsonem v hlavní roli, Zlatého glóba snímek Lid vs. Larry Flynt, Stříbrného medvěda pak na Berlinale v roce 2000 snímek Muž na Měsíci.

2. Čeští lékaři
Můžeme na systém zdravotnické péče nadávat sebevíc, ale jedno se upřít nedá, máme špičkové lékaře. Kteří to jsou? Například MUDr. Pavel Pafko, přednosta chirurgické kliniky fakultní nemocnice v Praze-Motole, plicní chirurg, který v ČR zavedl transplantaci plic a operoval také bývalého prezidenta Havla. Mezi české lékařské špičky také patří MUDr. Jan Pirk, významný český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, který má na svém kontě již asi 7000 operací srdce (z toho 170 transplantací) a jehož tým v dubnu 2012 voperoval českému pacientovi, hasiči Jakubovi Halíkovi místo srdce dvě čerpadla, což byl významný moment pro světovou medicínu. Dále jsou to MUDr. Vladimír Beneš, vynikající cévní neurochirurg a neuroonkolog, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze-Střešovicích, nebo MUDr. Pavel Dungl, dětský a rekonstrukční ortoped a přednosta ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka. Světově nejznámější je ale možná doktor Bohdan Pomahač – šéf plastické, úrazové a popáleninové chirurgie přední bostonské nemocnice, který drží celosvětový primát – transplantoval již sedmi pacientům novou tvář a třem úspěšně provedl oboustranné transplantace horních končetin.

3. Pražský hrad a Praha
Za ten pohled přes řeku Vltavu by japonští návštěvníci platili možná i zlatými kreditkami. Pražský hrad, největší hradní komplex na světě, je tvořen rozsáhlým souborem paláců a církevních staveb se zastoupením všech architektonických stylů minulého tisíciletí a je to Národní kulturní památka a památka UNESCO. Praha se svým Karlovým mostem, Národním divadlem, Židovským městem, Rudolfinem, chrámy, kostely a mnoha dalšími památkami přiláká ročně 6 milionů turistů. To už stojí za trochu hrdosti.

4. Čeští sportovci
Ve sportu se nám dařilo vždycky. Ať už zmíníme Emila Zátopka, jehož legendární výkon z olympijských her v Helsinkách v roce už nikdo nezopakuje, nebo Věru Čáslavskou, sedminásobnou olympijskou vítězku, čtyřnásobnou mistryni světa a jedenáctinásobnou mistryně Evropy, či Ivana Lendla, jenž je dodnes nejlepším českým mužským tenistou historie, je na co vzpomínat. A když už jsme u tenisu, v tomto ohledu se můžeme považovat za světovou velmoc. Mezi dvaceti nejlepšími tenistkami na světě jsou totiž aktuálně čtyři „naše“ – Kvitová, Šafářová, Plíšková a Záhlavová-Strýcová. Šestý nejlepší tenista současného světového žebříčku ATP je Tomáš Berdych. Stydět se nemusíme ani v jiných sportech. Pavel Nedvěd získal v roce 2004 Zlatý míč, cenu pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Jaromír Jágr se řadí mezi nejlepší hokejisty světa, Petr Čech byl prohlášen za nejlepšího brankáře historie anglické ligy, rychlobruslařka Martina Sáblíková je trojnásobná olympijská vítězka a několikanásobná mistryně ČR, Evropy i světa.

5. Fenomén HavelDramatika, spisovatele, československého a českého prezidenta z věhlasné podnikatelské a intelektuálské rodiny nám svého času záviděl celý svět. Havel za své literární a dramatické dílo získal řadou prestižních cen, za své smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru a stal se laureátem nejvyšších státních vyznamenání mnoha států. Dodnes na něj vzpomíná řada osobností, mezi jinými i Ladislav Špaček

6. Čeští vojáci

Jsou potřební doma a jejich vynikajících schopností a nasazení se využívá na různých místech na světě. V misi KFOR v Kosovu například dvanáct let působili čeští geografové, odborníci na plánování letů vrtulníkových kapacit, zpravodajci a pracovníci kryptografické ochrany. Dnes je v místě 2. úkolové uskupení HQ KFOR, které tvoří 9. skupina českých vojáků. Čeští vojáci jsou také na misi v Sinaji nebo v Mali, skvělý polní chirurgický tým máme v Afghánistánu. Právě v afghánském Bagrámu obdrželi čeští vojáci letos v únoru jedno z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání – Bronzovou hvězdu. Tu Pentagon uděluje za statečnost, vynikající služby v boji a významné skutky. České jednotce se totiž podařil „husarský kousek“. Zlikvidovali buňku Tálibánu a objevili obří skrýš výbušnin. „Jsem na ně opravdu pyšná,“ říká Jana Černochová, starostka Prahy 2 a členka Výboru pro obranu, a dodává: „Díky těm, kteří nasazovali životy v 1. světové válce, vzniklo Československo. I díky dobrovolníkům byly po Velké válce uhájeny jeho hranice. Odvážní Čechoslováci v uniformě bojovali proti Hitlerovi a mnozí z nich bojovali proti rudé totalitě a stali se její obětí. Podle mě je naše armáda jedním z pilířů naší státnosti.“

7. České vynálezy

Ať je to vynález premonstráta Prokopa Diviše, který ve své farní zahradě v Příměticích blízko Znojma umístil v roce 1754 první hromosvod, nebo pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce, jenž si nechal v roce 1827 patentovat český vynálezce Josef Ressel, či měkké kontaktní čočky Otta Wichterleho, objev českého chemika a zakladatel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze, a v neposlední řadě třeba polarograf Jaroslava Heyrovského, zakladatele Polarografického ústavu ČSAV a prvního českého laureáta Nobelovy ceny, nemáme se za co stydět. Mezi českými vynálezy jsou to ovšem jen ty nejznámější, ve skutečnosti v Česku vznikla celá řada unikátních vynálezů, které jsou rozšířeny a hojně se využívají po celém světě. Jeden z nich používáme skoro všichni každý jen. Je jím kostka cukru (vynález z roku 1841).

8. České sklo a porcelán
Ve výrobě skla patříme jednoznačně mezi světovou špičku. České sklo se pyšní jednak tradicí i kvalitou, ale také mimořádnými tvůrčími schopnostmi umělců z něj vyrábějících. Česká republika je druhá na světě v kilogramech vyrobeného skla na osobu. Sklo a porcelán patří k našim nejúspěšnějším vývozním artiklům a tradičně se používá také jako dárek pro zahraniční hosty.

Když se řekne „porcelán“, myslí se tím u nás většinou „cibulák“, jehož název vznikl v 18. století vlastně omylem, když se tehdy v Evropě začaly při výzdobě hrnků a talířů používat orientální vzory s motivy granátového jablka.  Obyvatelé Saska si jej oblíbili, ale dekor špatně interpretovali jako cibulku. Omyl byl na světě a drží se dodnes. Jednotlivé části vzoru mají svou symboliku. Větvička chryzantémy s velkým květem znázorňuje symbol času, bambusová větvička s liánou znamená soudržnost, květ pivoňky bohatství, vznešenost a vzrůst, granátová jablka pak plodnost. Cibulový porcelán, který se u nás vyrábí v Dubí od roku 1885, je v několika ohledech výjimečný. Jednak je zdoben pod glazurou (tuto techniku používají pouze čtyři firmy na světě), což mimo jiné znamená, že jej lze bez potíží použít v myčce nebo mikrovlnce, a jednak se jeho vzor zhruba 150 let nezměnil, a to proto, že se neokoukal, což je rarita. Mimořádné je i to, že si rozbitý kus můžete i po desetiletích dokoupit. Podle generálního ředitele Českého porcelánu Vladimíra Feixe tu nejméně na dobu třiceti let garantují dodání jednotlivých dílů ve stejném dekoru, tvaru i kvalitě. Mimochodem, Vladimír Feix je další rarita, ve firmě je od roku 1947, to znamená, že zde pracuje již 68 let!

9. Pivo a víno

České pivo je vyhlášené a v jeho vaření máme dlouhou tradici. Piva „plzeňského typu“ se dělají po celém světě. Ačkoliv jsme po revoluci zažili období, kdy kvalita pivovarů klesala a utíkalo se k tzv. europivům, v posledních několika letech zažíváme povedený comeback. Vznikají malé pivovary (Matuška, Kocour, Únětický pivovar), dělají se nefiltrovaná a nepasterizovaná piva a trendem je návrat k tradiční výrobě.

Další kapitolou jsou naše bílá a červená vína, jež se pokládají za jedna z nejlepších v Evropě, loni se mezi 1000 nejlepších vín světa v prestižní publikaci „1000 Vins du Monde“ dostalo 26 moravských. České a moravské odrůdy jsou vyhlášené a vínům se u nás daří nejen na Moravě, ale také v Čechách. Vládne trochu mýtus, že neumíme červená vína. Není to tak. Je ale pravda, že po revoluci tady vznikl „hlad“ po výrazných voňavých vínech, která se sem začala dovážet z Austrálie, Chile a jiných zemí. Naši vinaři se je pokoušeli dělat i u nás, ovšem bez velké slávy. Proto se pak vrátili k odrůdám, kterým se u nás přirozeně daří, a to je například Frankovka Vavřinec. Vyšlechtili jsme ale i nové odrůdy, které se potom rozšířily do Evropy, jednou z nich je André. Jelikož je u nás počasí velice proměnlivé, vinaři mají s víny jednak více práce, jednak vína stejné odrůdy stejného výrobce nejsou každý rok stejná, což je vlastně docela zajímavé.

10. Český chleba

Nahoře křupavý, uvnitř vláčný a v chuti lehounce nakyslý. Takový je náš pšenično-žitný chleba, symbol kulinární identity, který jinde na světě těžko dostanete, podobná receptura se totiž používá jen v části jižního Polska, Německa, severního Rakouska a Slovenska. Svou chutí je náš chleba natolik specifický, že chyběl ve stravě i českým vojákům, krmeným na misích americkou „toustovou buchtou“.

Klasický český chleba obsahuje jen čtyři ingredience: mouku (smíchanou pšeničnou a žitnou), vodu, sůl a kmín. Většina jiných druhů chleba na světě je vyrobena pouze z pšeničné mouky (všechny bílé „veky“ na jihu). Kromě toho, v tradiční výrobě, která je posledních pár let opět v kurzu, se pro kynutí používal výhradně žitný kvásek, jenž má rovněž významný vliv na chuť a také na trvanlivost chleba. Pokud si budete chtít upéct pravý český chleba doma, právě bez kvásku se neobejdete. Můžete si jej buď vyrobit (zdlouhavý proces s nejistým výsledkem), nebo sehnat prostřednictvím takzvané kváskové mapy, běžně totiž k dostání není. Kváskové chleby taky prodávají menší pekárny i některé vybrané řetězce.

Migranti napadli ochranku ve Vyšních Lhotách. Na místo musela záchranka

Několik uprchlíků napadlo pracovníka soukromé bezpečnostní agentury v detenčním táboře ve Vyšních Lhotách na Frýdecko-Místecku. Podobné události nejsou v těchto typech zařízení podle ministerstva vnitra výjimkou. Někteří lidé z cizinecké policie začínají mluvit o odchodu do civilu, uvedl deník Právo.

Informace o pondělním incidentu se veřejnost dozvěděla až v pátek, zveřejnil je deník Právo. Podle zjištění listu musela zraněného muže odvézt záchranka a šlo o člena soukromé bezpečnostní agentury.Tu si ministerstvo vnitra najímá k posílení ostrahy.

„Došlo k ošetření pracovníka ostrahy, který nebyl v pracovní neschopnosti,“ potvrdila mluvčí resortu Petra Kučerová. „Podobné události nejsou v těchto typech zařízení výjimkou,“ uvedla bez dalších podrobností.

Přesčasy i emoce narůstají. Kolik policistů skončí?

Nejen ve společnosti, ale i přímo uvnitř cizinecké policie panuje v posledních dnech zvýšené napětí. „Práce je více než kdykoliv předtím a lidé mají spoustu přesčasů, které jim už přerůstají přes hlavu. Část to chce řešit odchodem do civilu,“ řekl Právu pod podmínkou anonymity jeden z příslušníků cizinecké policie.

Mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová odmítla jakékoliv vlny odchodů policistů: „Nic takového se neděje. Naopak zaznamenáváme velký zájem o práci u nás, policisté k nám pravidelně volají a ptají se na možnosti uplatnění u cizinecké policie.

Ministr policistům přesčasy zaplatí

Cizinecká policie nemá pro zvládání současné situace dostatek vlastních lidí. Využívá proto pomoc kolegů z jednotlivých regionálních ředitelství. Celkem jde podle ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) o 600 policistů z různých krajů.

Na zaplacení přesčasů půjde podle ministra část z 200 milionů korun, které do konce letošního roku resort dostane na řešení migrační krize navíc ze státní pokladny. „Příští rok je na migrační krizi zhruba 1,2 miliardy korun,“ poznamenal.

Maďarský expremiér pomáhá běžencům. Deset jich bere domů

Někdejší maďarský socialistický premiér Ferenc Gyurcsány u sebe doma nechává každý den přespat asi desítku běženců. Řekl to německému listu Die Welt. Zároveň kritizoval oficiální přístup konzervativní vlády Viktora Orbána k uprchlické krizi: nynější šéf vlády se podle něj pouze snaží získat z problému politické body.

Gyurcsány, který patří k nejzámožnějším Maďarům v zemi, v rozhovoru s Die Welt prohlásil, že běžencům již dříve pomáhal tím, že na nádraží vozil jídlo a vodu. "Pak se moje žena zeptala, s čím je ještě třeba pomoci. Odpověď zněla, že báječné by bylo ubytování," řekl někdejší premiér. "Měli jsme krátkou rodinnou poradu a dohodli jsme se. Od té doby k sobě zveme osm až deset lidí denně," dodal.

Běženci k Gyurcsányům přicházejí večer a společně večeří. K dispozici mají koupelnu a okolo půlnoci chodíme všichni spát, popsal Gyurcsány, jak péče vypadá. Dodal, že chce v pomoci pokračovat i tehdy, pokud parlament zpřísní azylové zákony tak, že pomoc běžencům bude nezákonná.

"Když bude ilegální prát uprchlíkům oblečení a poskytnout jim slušnou snídani, tak takové zákony porušovat budu," řekl. Osobně prý ale nevěří, že takovéto zpřísnění zákonů by u veřejnosti nalezlo pochopení.

Maďarská vláda podle Gyurcsánye nechápe, co je lidskost. "Musíme se poučit z naší vlastní historie. Když nebudeme pomáhat druhým, kteří se dostali do potíží, kdo pak pomůže nám? Ochrana života musí být nejvyšší prioritou každé vlády," uvedl.

Na dotaz, proč vláda běžencům znemožňuje cestu do západních zemí EU, když sama o uprchlíky nestojí, odpověděl Gyurcsány, že Orbán v krizi usiluje především o politický zisk. "Chce vyhrotit napětí a pak ukázat: 'Jsem premiér a dokážu vás ochránit'," míní Gyurcsány. Upozornil také, že dosud nepotkal jediného uprchlíka, který by si přál zůstat v Maďarsku.

Orbán rozhořčil německé vládní politiky, když označil současnou uprchlickou krizi za problém Německa. Zároveň obvinil unijní představitele, že odmítají dostatečně chránit hranice EU a že nedůrazným přístupem k azylové politice jen další migranty k cestě do Evropy povzbuzují.

Maďarsko je jednou z hlavních tranzitních zemí, přes které běženci cestují do bohatších západních států, především do Německa a Skandinávie. Orbánova vláda nechala na jižní hranici se Srbskem postavit plot ve snaze zastavit proud běženců, kterých jen od začátku roku do země přišlo na 150 tisíc. Nově Orbán řekl, že plot může být rozšířen i na hranici s Chorvatskem, pokud tudy budou migranti také přicházet.

Nové kvóty EU: Česko by mělo přijmout 5513 uprchlíků

Podle několika evropských médií Evropská komise vypracovala nový plán kvót na přerozdělení 160 tisíc uprchlíků. Česko by prý mělo přijmout 5513 běženců, což je třikrát tolik, než byl počet, o kterém hovořily kvóty EU v květnu. Jenže česká vláda jakékoli podobné kvóty odmítá.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prý připravil nový plán na „přerozdělení“ 160 000 uprchlíků, ten údajně bude projednávat příští summit EU. Na Česko připadá 5513 lidí. Přitom předchozí kvóty, které se ale nakonec nerealizovaly a které naše vláda jednoznačně odmítla, říkaly o celkem 1853 imigrantech. Rozdělení imigrantů mezi jednotlivé země najdete v přiložené mapě.

Jenže i nový plán Evropské unie zcela jistě narazí v mnoha členských zemích na zásadní odpor. Dá se předpokládat, že nejvyšší představitelé Unie se na něm nedokážou shodnout. Přitom žádné kvóty neplatí pro Velkou Británii, Irsko a Dánsko, které mají podepsané výjimky v azylové politice.

Šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier a jeho kolegové z Francie a Itálie Laurent Fabius a Paolo Gentiloni přitom znovu apelovali v nové společné zprávě na „spravedlivé rozdělení“ uprchlíků mezi unijní země.

Proti možnému zavedení kvót se ale staví státy z východní části EU. „Kvóty přistěhovalce nezastaví a nezabrání tomu, aby umírali v nákladních autech nebo v lodích,“ řekl v dnešním německém deníku Bild slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák. Zkušenosti z azylového řízení navíc podle něj ukazují, že běženci nechtějí na Slovensku zůstat, ale chtějí pokračovat do Německa, Švédska nebo Británie.

Proti kvótám se v Bildu vyslovili i ministři zahraničí Litvy a Lotyšska. „Povinné kvóty problém neřeší,“ řekl deníku litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius. „Chceme pomáhat těm, kteří se bojí o život a prchají před válkou, ale ne těm, kteří prostě jen chtějí lepší život,“ doplnil.

Evropskou azylovou politiku kritizoval také maďarský premiér Viktor Orbán v komentáři pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. „Evropští politici jsou nezodpovědní, pokud vyvolávají v migrantech naději na lepší život a motivují je tak, aby se všeho vzdali a riskovali svůj život na cestě do Evropy,“ napsal Orbán. Podle maďarského premiéra také EU selhává v ochraně svých vnějších hranic. Jediné země, které ji skutečně zajišťují, podle něj jsou Španělsko a Maďarsko, které v posledních týdnech vybudovalo plot podél své hranice se Srbskem.

Podle nové ukrajinské doktríny je Rusko nepřítelem země

Ukrajinská bezpečnostní rada v nové vojenské doktríně označila Rusko za nepřítele země. V dokumentu se mimo jiné uvádí, že Ukrajina by se v budoucnu měla stát součástí Severoatlantické aliance a že do roku 2020 by se ukrajinská armáda měla vyrovnat ozbrojeným silám členských států NATO. Oficiální reakce Ruska, které tvrzení o jeho účasti ve vojenském konfliktu na východě Ukrajiny odmítá, prozatím podle agentury AP známa není.

Ukrajina chce přesouvat své vojáky

„V mentalitě ruské politické elity je hluboce zakořeněno to, že neakceptuje nezávislost Ukrajiny,“ citovala dnes ukrajinského prezidenta Petra Porošenka agentura DPA. Na zasedání bezpečnostní rady také řekl, že doktrína vedle oficiálního označení Ruské federace jako vojenského nepřítele oznamuje záměr přeskupit vojenské jednotky v zemi a vybudovat v jižních a východních oblastech potřebnou armádní infrastrukturu.

S doktrínou pomáhalo i NATO

Porošenko v současné době čelí značnému politickému tlaku kvůli zamýšleným ústavním změnám, které mají regionům včetně východu země pod kontrolou proruských separatistů poskytnout nové samosprávné pravomoci. Zda doktrína, kterou nyní Porošenko musí podepsat, odpor vůči decentralizaci oslabí, není jasné.

V doktríně, která vznikla za podpory NATO, se také uvádí, že největším nebezpečím pro národní bezpečnost této východoevropské země je vysoká pravděpodobnost rozsáhlé cizí vojenské intervence.

Ukrajinská armáda od loňského jara na východě země bojuje s proruskými separatisty, z jejichž podpory Kyjev i Západ obviňují Moskvu. Rusko také loni anektovalo do té doby ukrajinský Krym.

Stropnický: Je pravděpodobné, že Rusko v Sýrii vojensky zasahuje

Ministerstvo obrany ověřuje, jestli Rusko skutečně zahájilo vojenské údery v Sýrii. Podle ministra obrany Martina Stropnického (ANO) je dost pravděpodobné, že tomu tak je.

Ministr to dnes řekl novinářům po jednání sněmovního branného výboru. O údajných ruských úderech proti Islámskému státu v Sýrii v posledních dnech informovala některá zahraniční média.

Pouze vzdušné útoky nic nevyřeší

„Chceme si to ověřit, je to poměrně významná zpráva. Já jsem o tom mluvil ráno s některými našimi speciálními útvary. Ty to ověřují. Je dost pravděpodobné, že tomu tak je,“ prohlásil Stropnický.

Pokud by se informace ukázala jako pravdivá, znamenalo by to podle něj poměrně výrazný zásah, který by mohl vést k efektivnějšímu řešení situace v oblasti. Zároveň míní, že celá záležitost není řešitelná vzdušnými silami. „Může pomoct, kdyby se třeba ruské stíhačky, abych mluvil jasně, účastnily společných náletů, určitě to zkomplikuje Islámskému státu život. Ale nepřinese to žádoucí řešení,“ doplnil ministr.

Zoufalí Maďaři zavírají nádraží. Proč jim nikdo nepomůže?

Na budapešťském Východním nádraží bylo včera narváno. Plno bylo i před nádražím. Uprchlíků, kteří se odtud chtěli dostat do Německa, byly tisíce. V jeden okamžik dokonce tolik, že hrozil pád lidí z přeplněných nástupišť do kolejiště. Policie musela prostor uzavřít a vykázat běžence ven. Pak bylo plno a taky dost horko před nádražím, a je doteď. Nejen kvůli počasí.

Jako házet hrách na zeď

Vyčerpaní, místy ale už také silně nervózní uprchlíci na jedné straně, vyčerpaní a místy už taky nervózní Maďaři na straně druhé. Tak vypadaly včerejší záběry z maďarského hlavního města. Do Maďarska letos přišlo už zhruba 156 000 migrantů a každým dnem jich sem proudí další tisíce. To znamená, že už nyní je to přibližně třikrát více než v roce 2014. Na takovou vlnu země není připravena. Proto ústy svých politiků už měsíce volá Evropskou unii o pomoc. Marně. Brusel nereaguje. Maďaři tedy logicky dělají to, co by udělal na jejich místě každý. Nesedí, na rozdíl od jiných, s rukama v klíně, ostatně ani nemohou, ale řeší nával běženců po svém. Tu plotem, tu slzným plynem, tu uzavřením nádraží. A v tu chvíli pokaždé nastane nečekané „probuzení“ evropských politiků. Ne snad, že by přišla žádaná pomoc, na Maďarsko se snáší druhá vlna, tentokrát kritiky. Podle francouzského ministra zahraničí Laurenta Fabiuse je postup Maďarů ve věci plotu skandální a Budapešť „nerespektuje evropské hodnoty“. Za uši dostali Maďaři také od německé kancléřky Merkelové, komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks označil maďarské „plotové“ rozhodnutí na svém twitterovém účtu za „nerozumné“. Srbský premiér byl „šokovaný“.

A bude hůř

Samozřejmě že Maďary 175 km dlouhý plot nespasí. Ostatně, jak už se ukázalo, uprchlíci si i s tím poradí. Samozřejmě že nepomůže ani uzavření jednoho nádraží, kde včera běženci hlasitě protestovali, a jak dle deníku Právo citovala televize M1 jednoho z nich, „postupem času už nebudou jen skandovat“. Jenže Maďaři dělají, co můžou. Možná jsou bezradní, možná jsou zoufalí a možná nedělají všechno správně. Ale dělají aspoň něco. Kvůli nastalým událostem už byli nuceni odvolat většinu policistů ze svých běžných pracovišť a přesunout je na hranice nebo nádraží, a v zemi tak chybějí tam, kde bylo dříve jejich místo.

Situace uprchlíku není lehká, je přímo dramatická. Situace Maďarů ale také není lehká a je rovněž dramatická. Jenže jim, na rozdíl od běženců, nikdo nepomůže. Tak si pomáhají sami. Mimo jiné hodlají zpřísnit zákony, mimo jiné nad rámec svých povinností a navzdory Dublinské úmluvě zaregistrují všechny běžence, kteří do země přišli a ještě přijdou a požádají o azyl, a to i přesto, že nebudou jejich první vstupní zemí, jak včera prohlásil šéf maďarské diplomacie Péter Szijártó.

Evropa jenom žvaní

Česká republika včera ústy našeho premiéra Bohuslava Sobotky nabídla Srbsku na řešení krize 10 milionů korun. Proč zrovna Srbsku, když tudy prošlo letos na 100 tisíc nelegálních běženců (tj. o 60 tisíc méně než v Maďarsku) a země ani zdaleka nemá takové potíže jako Maďarsko, to je záhada.

Evropští politici denně pronášejí do hlavních televizních zpráv velkohubá prohlášení, že „už se s tím musí něco dělat“, že se Evropa „má domluvit“, „spojit“ a tak dále. Celé dlouhé měsíce jen samá prázdná slova. Skutek utek. Jedním dechem ti stejní politici přitom kritizují Maďary, přičemž ti jsou prakticky jediní, kdo v této věci nějak aktivně konají. A tak by možná bylo lepší, aby Brusel, když stejně dává ve věci „maďarského řešení“ ruce pryč, raději dál mlčel a nezdržoval Maďary od práce.

zdroj : Šárka Adámková

V doprovodu stíhaček. Letadlo nouzově přistálo kvůli české modelce

Další sebestředná tupá kráva. Pevně doufám, že dostane mastnou pokutu, měsíc vězení a zákaz vstupu na 10 let

Česká modelka Žaneta Hučíková způsobila v letadle ve Spojených státech takové pozdvižení kvůli své kočce, že stroj na mezinárodní lince s 250 lidmi na palubě musel nouzově přistát, a to za doprovodu dvou stíhaček. Po přistání byla zadržena, protože pobývala v USA s prošlým vízem.

Čtyřiatřicetiletá Češka nastoupila v Las Vegas na palubu Boeingu 767 mířícího do Frankfurtu nad Mohanem s běžným palubním zavazadlem. Poprask nastal ve chvíli, kdy letový personál zjistil, že do letadla propašovala i svou kočku. Když jí její oblíbené zvíře odebrali, nejprve se prý ještě před vzletem dostala ke kapitánovi a stěžovala si, že kočku zavřeli na toaletě.

"Po vzletu se začala prát s jednou z letušek a udeřila ji," citoval denverský deník jednu ze spolucestujících Dashu Giraldovou. Kapitán proto rozhodl, že stroj na dvanáctihodinové cestě do Evropy nouzově přistane po pár desítkách minut v Denveru. Na přistání jej doprovodily dvě stíhačky F-16.

Policie účastnici několika velkých mezinárodních soutěží modelek z letadla vyvedla a zbytek pasažérů čekal na vzlet pět hodin. Hučíková se už ale nevrátila. Policie neměla v úmyslu ji obvinit kvůli incidentu na palubě, zjistila však, že agresivní Češka měla prošlé turistické vízum. Kvůli tomu se ocitla v denverské policejní vazbě a nyní věc řeší soud.

Odstřelovačské týmy české armády si pořídí nové zbraně

Odstřelovačské týmy české armády si pořídí nové zbraně. Armáda jim koupí speciální velkorážní odstřelovací pušky, které lze použít na zásahy na velké vzdálenosti i proti technice nebo opevněným bodům. Na dotaz ČTK to sdělil tiskový mluvčí ministerstva obrany Petr Medek. Zakázka na 30 pušek by měla být vypsána v následujících týdnech, její předpokládaná hodnota je 45 milionů korun.

Nákup nezahrnuje jen zbraně samotné

Medek dodal, že zakázka nezahrnuje pouze pořízení samotných pušek. „Na nově pořizované zbraně je nutno pohlížet jako na zbraňový systém, jehož cena zahrnuje také pořízení denních a nočních optických přístrojů, speciální zobrazovací a výpočetní techniky, software a čidel pro týmy odstřelovačů a v neposlední řadě také pořízení prvotních zásob nové specializované munice pro tyto zbraně,“ uvedl. Současné pořízení munice se zbraněmi je podle něj důležité proto, aby celý zbraňový systém mohl projít kontrolními a vojskovými zkouškami a mohl být co nejdříve předán jednotkám.

Nové pušky zvýší schopnosti odstřelovačů 

Nové zbraně jsou podle mluvčího generálního štábu Jana Šulce určeny pro odstřelovačské týmy praporů 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. Nahradí doposud používané odstřelovačské pušky Sako a Falcon, kterým končí technická životnost.

Armáda chce koupit pušky Stealth Recon Scout od amerického výrobce Desert Tactical Arms. Mají být schopné využívat dvojí munici v rážích .375 Chay Tac (ráže 9,55 milimetru) a .50 BMG (ráže 12,7 milimetru). „Dojde tak k navýšení schopností odstřelovačských týmů při použití jedné zbraně, u které bude použita jedna nebo druhá ráže v závislosti na charakteru plněných úkolů odstřelovačského týmu,“ poznamenal Šulc. Dodal, že zbraně ráže 12,7 milimetrů patří do takzvané kategorie velkorážních odstřelovacích pušek, které jsou používány pro přesnou střelbu na dlouhé vzdálenosti, nebo pušek využívaných proti technice a opevněným bodům.

Odstřelovači patří mezi elitní vojáky. Armáda má několik týmů, kromě 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády jimi disponují speciální jednotky z 601. skupina speciálních sil generála Moravce, Vojenská policie a Hradní stráž.

Co byste měli vědět o islámu a o uprchlících

Protože se ve veřejné diskusi o islámu i o uprchlících často objevují nesmysly, považujeme za důležité připomenout tyto skutečnosti

1. Muslim není to samé jako islamista. Muslim je věřící člověk, ten druhý je politický náboženský fundamentalista. Převedeno na evropské poměry je mezi nimi rozdíl jako mezi věřícím křesťanem a radikálním členem politické strany. Je pravdou, že takový druh radikálního politického fundamentalismu již evropská politická scéna téměř nezná. Ale běžní věřící se chovají velmi podobně tam i tam..
2. Šaría není zákon v evropském smyslu slova, ale životní cesta, řeší náboženské záležitosti, upravuje také rodinné právo, ale nenařizuje nikoho kamenovat nebo shazovat z minaretů. Tělesné tresty zavádějí jen muslimští fanatici, kteří nejsou schopni vymáhat právo jinak. Pokud se kdokoli hodlá dobrovolně řídit jakýmikoli pravidly a neporušuje při tom zákon země, ve které žije, nelze mu v tom bránit.
3. Muslimové věří v toho samého Boha, jako Křesťané. Je to, pro některé překvapivě, židovský Bůh. Proto je pro ně nejsvětější kniha Bible, respektive Pět knih Mojžíšových a Starý zákon. Korán je výkladem výše zmíněných knih. Mohamedovi ho prý nadiktoval, právě z bible nám dobře známý, archanděl Gabriel. Křesťanský Nový zákon je rovněž součástí muslimské víry. Mohamed v koránu ve verši 2:59 říká, že muslimové, židé a křesťané si jsou rovnocenní a nemusejí se obávat setkání s Bohem.
4. Miliarda a půl muslimů na Zemi nejsou vraždící bestie s pěnou u pusy, ale většinou mílí inteligentní lidé, mnozí vzdělanější, chytřejší, úspěšnější a bohatší než mnozí Češi. Také zůstávají tam, kde jsou a nikam se nestěhují. Mezi 10 nejbohatšími státy světa jsou 4 muslimské země.
5. Turci, Egypťané, Maročané, Tunisané, Emiráťané, mnoho Indů nebo Indonésané, k nimž jezdíte na dovolenou, jsou muslimové, je tedy divné, že turisty nepodřezávají hned na letišti, jak se může z některých představ o muslimech zdát.
6. Největší islámská země světa na počet věřících není ani Irák ani Afghánistán, ale tichomořská Indonésie, druhou největší Indie, pak Pákistán, Bangladéš, Egypt, Írán a Nigerie… V těchto zemích žijí 2/3 muslimů, více než jedna miliarda. V nejkrizovějších zemích Sýrii, Iráku, Libyi a Afghánistánu žije dohromady 90 miliónů lidí, tedy 6% všech muslimů.
7. Muslimové v Evropě žijí už 1300 let a byla období, kdy ovládali značnou její část. Největší evropskou muslimskou zemí je Turecko ze 75 milióny muslimů, následuje Rusko se 16 milióny, pak Francie s 5 milióny a Německo se 4. V EU žije zhruba 10 miliónů muslimů, nikoliv 50, jak se tvrdí.
8. Lidé prchající před válkou jsou pořád lidé, i když vypadají jinak než my. Jsou neozbrojení, zbídačení a mnohokrát museli nasadit život, aby se dostali do bezpečí. Nejsou to ani hordy ani islámské milice ani teroristé ani cokoliv odosobněného, například vlna tsunami. Pokud by se k nám chtěl nějaký terorista dostat, přiletěl by s největší pravděpodobností pohodlně letadlem z třetí země a neriskoval by utonutí na moři nebo udušení v kamionu
9. Odmítnout lidi prchající před válkou s tím, že jim pomůžeme na jejich území, pokud se vrátí zpátky, je v lepším případě blbost, v horším vražda.
10. Být humanistou a pomáhat bezmocným je základní vlastnost, která z nás dělá lidi. Dokonce i zvířata adoptují cizí druh, když mají tu možnost. Pokud je Váš strach z chudáků na útěku větší, než odhodlání jim pomoci, vyřazujete se na okraj lidské společnosti a nezasloužíte si, aby Vám bylo pomoženo, až se Vy ocitnete v nouzi.

A závěrem. Názor si udělejte a komentujte

zdroj :  Jan Jetmar

Sobotka: Policie migrační krizi zvládá, v případě zhoršení pomůže armáda

Policie má v současné době dostatečné kapacity na zvládnutí migrační krize, je přesvědčen premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Až při ochraně hranic vyčerpá své možnosti, bude nasazena armáda. Vojáci jsou na to připraveni, uvedl Sobotka po dnešním jednání s prezidentem Milošem Zemanem.

„Můj názor je takový, že v tuto chvíli má policie kapacity na to, aby problém zvládala. V okamžiku, kdy policie vyčerpá své kapacity, tak jsme dohodnuti s ministerstvem obrany, že využijeme kapacity, které má Armáda České republiky. Ale ta chvíle zatím ještě nenastala,“ řekl ministerský předseda.

Vláda o možném zapojení při ochraně hranic jednala nedávno. V případě potřeby by policii na hranicích mohlo podle okolností posílit 900, 1500 nebo 2600 vojáků, uvedl poté ministr obrany Martin Stropnický (ANO).

Sobotka dnes se Zemanem diskutovali také o situaci v zemích, odkud do Česka přicházejí uprchlíci. Shodli se prý na koordinaci diplomatických aktivit, které by měly přispět k dosažení smíru v Sýrii, odkud do ČR směřuje nejvíce migrantů.

Ministerský předseda, jenž migrační krizi považuje za největší výzvu, které dnes čelí Evropská unie, vnímá negativně současné hlasy, které v rámci Evropské unie navrhují spojovat kvóty pro přijímání uprchlíků s čerpáním evropských fondů. Vyjádřil také přesvědčení, že migrační krize ještě není za vrcholem.