Šok v Itálii: Muslimský starosta odmítá přijmout uprchlíky

Velké pozdvižení vyvolal v pátek v Itálii Arturo Cerulli, starosta toskánského Monte Argentaria. Je sice muslim, ale řekl, že odmítá v tomto přímořském městečku přijmout jakékoli uprchlíky. Přestože většinou jsou to muslimové.

Muslimský starosta Arturo Cerulli odmítá urpchlíky

Starosta tvrdí, že ve svém městě žádné uprchlíky nechce, a dodává: „Nevíme, kam s nimi, nevíme, co s nimi, nemáme pro ně žádné zázemí.“ Odmítá tím stále větší tlak italské vlády, aby si města přerozdělila uprchlíky, kterých jen tento rok přijelo do země už přes 100 tisíc.

Mohamed Arturo Cerulli (60) konvertoval k islámu před 27 lety a má manželku z Indonésie. Odmítá ale selektivně pomáhat muslimům. „Musím hovořit jako starosta, ne jako světoobčan. Musím se především postarat o mé občany,“ říká.

A pak si pravicový muslimský starosta rýpnul i do politických konkurentů: „Ať levicoví intelektuálové otevřou své krásné vily a uvítají uprchlíky tam, pokud si myslí, že to bude lepší.“

Protože se veřejně a hrdě hlásím k tomu, že jsem Čech, znamená to, že jsem rasista, extrémista, xenofob, …?

Bude mi padesát let, jsem matka, babička a docela obyčejný člověk. A také miluji svou vlast, je to můj domov, tady jsem se narodila, tady žiju a tady také jednou zemřu. Nemohu být lhostejná k tomu, co naši mocipáni provádějí s naší vlastí.

Nemohu nečinně přihlížet tomu, jak naši mocipáni pošlapávají odkaz našich předků, jak vydávají naši vlast napospas hordám barbarů,  kteří přicházejí do naší země jen rabovat, ničit, plenit, znásilňovat a zabíjet. Barbarům, kteří nikdy nebudou ctít naši kulturu a naše zákony. Jsem tedy rasista, když veřejně prohlásím, že budu bojovat za to,aby naše kulturní hodnoty, náš jazyk, naše národní zvyky zůstaly zachovány i našim potomkům?

Nemusíte se mnou souhlasit. Ale myslíte si, že se vás to netýká, že se vše vyřeší tak nějak samo a vy tím tak nějak proplujete? Opravdu si to myslíte? Co řeknete jednou vašim potomkům, vnoučatům, až se vás zeptají, co jste dělali v době, když jste měli možnost něco změnit? Až se Vás vnučka zeptá, babičko, proč ukamenovali moji maminku?

Opravdu tohle chcete? Nastal čas, kdy nestačí jen sedět doma na gauči, či v hospodě u piva a rozčilovat se. Mocipáni s pomocí médií z nás vychovávají jen tupé stádo ovcí. Není na čase jim říci, že my nejsme jen hloupé ovce?

Lidi probuďte se, vstaňte, jděte do ulic a řekněte nahlas, co si myslíte a co opravdu chcete! Možná se bojíte, chápu to, ale věřte, že strach je přirozený každému člověku a je třeba se mu postavit. Ano, můžou umlčet a persekuovat jednotlivce, ale co zmůžou proti masám?

Braňme a ochraňujme odkaz našich předků pro naše potomky!!!

Jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala překonat svůj strach. Budu svou vlast bránit proti všem nepřátelům, kteří by ji chtěli zničit a jsem připravena za ni položit i svůj život, bude-li to třeba. A co vy? Přemýšlejte o tom.

Michaela Holubková

Společenství gaunerů

Na státní zakázky se političtí gauneři slétají jak masařky na lákavě vonící zdechlinu. Volá mi Láďa: „Hele, musím Tě s někým seznámit, to budeš koukat. Zítra ve 12:00 v pizzerii U Draka v Hradci. Zvu Tě na oběd.“

Znám Láďu natolik, že když něco slíbí, tak vím, že to klapne a že neprojedu zbytečných sto kilometrů tam a zpět jen tak, pro nic za nic. Je neděle a já vyrážím celý nedočkavý na domluvenou tajuplnou schůzku.

Otevírám dveře pizzerie a zahlédnu Láďu, jak na mne mává z venkovní terasy. Poháněn hlodající zvědavostí rovnou spustím: „Tak o koho jde, ty tajnůstkáři?“ „Hele, budeme sedět radši venku, aby nás náhodou někdo nešmíroval,“ řekne Láďa a pokračuje: „Je to bývalý vysoce postavený politik, kterého vyštípali, protože se na tu zlodějnu už nemohl dívat. Však uvidíš, támhle jde.“.

Otáčím hlavu a vidím přicházet sympatického prošedivělého padesátníka v džínách a triku volajícího už z dálky: „Ahoj chlapi, tak co jste si objednali k jídlu, já mám hlad jako vlk.“.

Láďa nezklamal, byl to svého času jeden z čelních politiků, kterému pro tuto chvíli budeme říkat třeba Honza. Po vzájemném představení, úvodní výměně názorů na politické dění a dobrém obědě si Honza povzdechne a jen tak ledabyle pronese: „Lidstvo se bude muset, chtěj nechtěj, vrátit zpět k původním pozitivním lidským hodnotám, jinak se v tom zkorumpovaném politickém svinstvu, řízeném gaunery, jednou všichni vymácháme.“.

Osmělím se a rovnou se Honzy zeptám: „Můžete to svinstvo podrobněji popsat, napíšu o tom článek.“

Honza se na mne upřeně podívá, pak koukne na Láďu, a ten souhlasně zakývá hlavou a dodá: „Jen mu to všechno řekni, jeho články přebírá dalších dvacet serverů, ať se národ dozví, jak nám ta česká politika funguje.“

Honza usrkne z právě donesené horké kávy a začne popisovat politické principy, z kterých mně chvílemi naskakuje husí kůže.

„Dá se tomu říkat společenství gaunerů,“ přejde Honza rovnou k věci, „které vzniklo z potřeby politiků na ovládání veřejného mínění. Asi nikomu neunikne, že někteří politici a strany jsou v médiích trvale, i když se o nich všeobecně ví, že nehorázně zadlužili naši zemi a zbabrali, co se dalo. V podstatě se jedná o vyplachování mozků občanů prostřednictvím placených novinářů a čelních představitelů médií, kteří prezentují to, co si politici objednají. Tento systém si vybudovaly v podstatě všechny politické strany, které se dostaly k moci, tedy i k penězům. Nejdokonalejší a největší propracovanou strukturu řídí Kalousek, protože ji začal vytvářet jako první a dotáhl tento ryze protistátní systém mediální manipulace společnosti k dokonalosti. Čáru přes rozpočet těmto mazaným podvraťákům udělal Babiš. Ten to pochopil a vytvořil si vlastní média a pro jistotu ty nejdůležitější rovnou koupil, a to i přes to, že tištěná média jsou na trvalém objemovém, a tedy i ekonomickém, ústupu. Byla zde vytvořena protiváha stejného, ale tentokrát dominantního, soukromého mediálního vlivu. Zda to je dobře nebo špatně, to se teprve uvidí. Osobně se domnívám, že mediální moc se snadno využije pro vlastní zájmy. Ono to je obrovské lákadlo držet v rukou tak trochu totalitní moc.“

zdroj : http://svobodnenoviny.eu/

Je Bělobrádek imbecil nebo to jen hraje? Veřejně odmítl dodržování zákonů

Pavel Bělobrádek se ještě nevzpamatoval z té ostudy, kdy navrhoval zvýšit porodnost českých žen pomocí přísunu nadržených statných černochů a už je tu další perla.
Imigranti prý nebudou dodržovat zákony a ani to od nich nemůžeme čekat.

 Trvat na dodržování zákonů by naopak byla největší pohroma, takzvaná „fašizace“. Je to výmluvné svědectví o tom, jak místopředseda vlády hodnotí kvalitu zákonů, které prosazuje.

Jako koncesionář České televize trvám na tom, aby politik Bělobrádek a performátor Kohout dostali společnou televizní show.

 Jako politik je Bělobrádek tragéd, jeho kvality veterináře nejlépe ukazuje názor, že zvířatům nevadí podřezávání za plného vědomí, ale komik by to byl skvělý.

Jen by se to mělo vysílat až po půlnoci. Co kdyby dostal zase nějaký inovativní nápad na zvyšování porodnosti.

zdroj : http://www.vlasteneckenoviny.cz/

Náš bezbarvý a neschopný premiér se nečekaně rozohnil.

Jenže, šlápl tak trochu do vosího hnízda! Tohle mu voliči pořádně spočítají

Tak se nám pan premiér Bohuslav Sobotka po delší době vyjádřil k uprchlické krizi a současně k situaci v naší společnosti. Ke krizi nám neřekl nic nového, než co jsme slyšeli už mnohokrát. Jediná možnost podle něj je spolupracovat v rámci Evropy. Nevíme jakou spolupráci má na mysli, když EU zatím nic zvláštního, mimo pokusu zavést povinné kvóty, neudělala. Ale možná, že právě v tom nicnedělání spočívá ta spolupráce! Nicméně podle našeho pana premiéra je prý Evropa dost silná na to, aby se s problémem dokázala vyrovnat. Kde pan premiér k tomuto názoru přišel, je tak trochu záhadou. Spolupráce Evropy se zatím omezuje na plané řečnění o tom, že je třeba s tím „něco“ udělat, když zatím nedělá nikdo nic. Krize tím pádem nabírá na obrátkách a je otázka zda na to „něco“ už není tak trochu pět minut po dvanácté již dnes. Každý stát se tedy se snaží krizi řešit po svém. Dobrým příkladem je třeba Maďarsko. Jako obvykle nám tedy pan premiér jenom „nakrmil ucho“! Ostatně jako téměř vždy! 

Jeho druhé vyjádření nás tak trochu zaskočilo. Pan premiér objevuje v naší společnosti fašizující tendence. Zdálo by se, že cílil pouze na některé politiky, ale to by snad použil výraz na české politické scéně a nikoli v české společnosti. A proč jsme tak zaskočeni? Protože podle výzkumů považují současnou uprchlickou krizi, a to nikoli pouze z pohledu našeho státu, ale celé Evropy, za znepokojivou a obavy vzbuzující téměř tři čtvrtiny obyvatel. Jestliže tedy do svého vyjádření zahrnul celou společnost, a jinak se ta věta pochopit nedá, pak musíme přiznat, že má náš Bohuš „gule“, které bychom u něj opravdu nečekali. Nazvat tři čtvrtiny voličů fašisty je od našeho jinak opatrného, až tak trochu připosra…ženého premiéra, nečekaně odvážný výrok! 

Tak uvidíme, zda si to těch přibližně šest a půl miliónů fašistů bude pamatovat až do voleb. 

A jen taková poznámka na konec. K nárůstu radikálního myšlení ve společnosti a politickým vzestupům nejrůznějších radikálních stran dochází vždy, když vládnoucí politici nejsou schopni problémy, které tíží většinovou společnost, řešit. Má-li tedy pan premiér pocit, že se společnost fašizuje, tak je to přímý důsledek neschopnosti jeho vlastní vlády konat.

zdroj : http://www.instory.cz/

Obří vlna uprchlíků: 5000 běženců míří k Česku! Experti varují: Hrozí tu konflikty

Tisíce uprchlíků se mílovými kroky blíží k Česku! Jejich příliv v některých zemích Evropy už vyvolal velké napětí – hoří ubytovny, demonstranti se perou s policií. Také u nás dojde k podobným excesům, předpovídají experti

Odhadem pět tisíc běženců prorazilo o uplynulém víkendu do Evropy balkánskou cestou. Jejich masovému průchodu bránila makedonská policie na hranici s Řeckem. Použila dokonce ohlušující granáty. Nakonec však kordony policistů rezignovaly a běžencům daly volný průchod. Nyní jich tisíce putují Srbskem k Maďarsku, a protože většina míří do Německa a severských zemí, Česku se stěží vyhnou.

Zápalné lahve

Experti předpokládají, že takový nápor se neobejde bez excesů. „Situace nese riziko, že i u nás to může eskalovat v konflikty,“ připustil exministr obrany a bezpečnostní expert, generál Jiří Šedivý (62). Že by však v Česku došlo až na vypalování ubytoven pro uprchlíky, jak se to děje v Německu, tomu moc nevěří politolog a expert na extremismus Jan Charvát (41). „I u nás se v minulosti objevily žhářské útoky. Těch útoků zápalnými lahvemi ale bylo pár a nikdy to nebyla zásadní část repertoáru, který zde krajní pravice má

Nejvýš prasečí krev

Naštěstí podle Charváta nejsou v Česku extremisté tak organizovaní. Největší skupinou, zaměřenou proti uprchlíkům, je Islám v ČR nechceme. „Ten sice pracuje s ostrou rétorikou, ale zároveň si její vůdci nepřejí, aby docházelo k tomuto typu násilí. Ještě tak postříkat obchod s kebabem prasečí krví. To je hranice toho, kam oni jsou ochotni zajít,“ tvrdí Charvát.

Ubytovny daleko

Přesto ale připouští: „Pokud by existovala ubytovna uprchlíků v Praze nebo v nějakém větším městě, kde se může sejít větší počet lidí, tak to může eskalovat i do této podoby,“ řekl politolog. V Česku se ale uprchlické ubytovny nachází uprostřed lesů, na horách nebo v malých obcích. „Vy nepojedete z Prahy do nějaké té Bělé, neudržíte v sobě ten náboj, který má ta demonstrace,“ míní Charvát.

Pondělí, 24. 8. 2015 – den, kdy si Angela všimla, že v Evropě jsou uprchlíci

Německá kancléřka Angela Merkel a francouzský prezident Francois Holland sice často připomínají dva kašpárky po lobotomii, ale může se blýskat i na lepší časy. Zdá se, že dnes jim poprvé došlo, že v Evropě jsou skutečně uprchlíci a že je jich tu celkem dost.

Německá kancléřka Angela Merkel a francouzský prezident Francois Holland se konečně vzbudili a všimli si, že v Evropě jsou uprchlíci, je jich tu hodně a přichází další.

Francie a Německo nyní brečí, že by si uprchlíky měla rozdělit celá Evropa. Jenže ti zoufalí lidé jako na potvoru chtějí hlavně do Francie a Německa.

A Angele dochází, že se k tomu musí postavit čelem, nebo se k ní Němci otočí zády. A dokonce i pomalejšímu Hollandovi došlo, že uprchlíci nejsou jarní sníh a rozhodně se nevsáknou do země.

Takže v pondělí 24. srpna se najednou oba šéfové Evropy probudili a řekli si, že asi fakt bude nutné něco dělat. A světe div se, padají z nich docela rozumné návrhy.

Za prvé by měl vzniknout seznam zemí, ve kterých je válka a nebo diktatura. Z nich by se uprchlíci přijímat měli, ti ostatní budou mít prý smůlu a brány Evropy se jim zavřou.

Za druhé by Evropská unie měla začít uzavírat dohody s africkými státy. Měla by vzniknout legislativa, která umožní nelegální imigranty vracet tam, odkud přišli.

Za třetí si Angela Merkel a Francois Hollande všimli, že existují státy, které leží vedle zemí zmítaných válkou, ale je tam klid. Šéfové EU se pokusí oslovit Jordánsko, Libanon nebo Turecko, zda si také pár uprchlíků nechtějí vzít.

Ano, cesta k překonání uprchlické krize bude dlouhá a nepříjemná, ale Merkel a Hollande si alespoň všimli, že na stole jim už několik měsíců drnčí budík.

Je to všechno jinak. A ještě mnohem horší. Martin Koller od plic sepsal, co si myslí o přívalu uprchlíků

Analytik Martin Koller vidí za současnou imigrační vlnou důsledky vojenských zásahů vůči některým islámským zemím. Ve svém komentáři nachází i souvislosti jdoucí hlouběji do minulosti a upozorňuje též na dlouhodobý program Evropské unie zaměřený na posílení styků se zeměmi Středomoří. Varování před islamizací Evropy zakončuje větou: „Pokud se Evropané neprobudí, dopadnou jako Srbové v Kosovu.“

Současnou imigrační vlnu či invazi z Afriky do Evropy je třeba vidět v souvislostech. Od osmdesátých let minulého století podporovaly USA agresivní islamisty v boji proti křesťanům, především Evropanům i proti civilizačně pokročilejším muslimům a ve svých odrazech i proti Izraelcům. Současnou situaci bychom mohli označit jako multikulturní džihád (Muhád – lepší zkratku jsem dosud neobjevil) ve prospěch TTIP. Muhád bohužel podporuje i řada evropských politiků.

Kdo profitoval a profituje?

Ať se ve světě děje cokoli, je vhodné si položit základní otázku římského práva, tedy ve zjednodušeném překladu: „Kdo z toho má prospěch?“ Převážná většina Evropanů, myšleno etnických Evropanů, v muhádu logicky žádný prospěch nevidí, přestože zájmové skupiny se za podpory médií snaží navodit situaci, kdy obyvatelé Evropy zhloupnou natolik, že začnou myslet a jednat proti svým zájmům. Zdá se to nelogické, ba nesmyslné, ale stačí se podívat na demokratické volby. Jejich účastníci jsou propagandou tak zpitomělí, že mnozí z nich zapomenou na vlastní zájem a bezmyšlenkovitě volí politiky, kteří mají na mysli cokoli, jen ne zájmy svých voličů.

Prvním krokem ke vzniku muhádu byly války USA a NATO proti Sovětskému svazu/Rusku a jeho spojencům od osmdesátých let minulého století. Především USA podpořily teroristy bojující pod praporem islámu proti tehdejšímu SSSR v Afghánistánu. Výsledek je evidentní. V Afghánistánu zvítězil islámský středověk, narkomafiáni a teroristé. Uprchlíci, teroristé a drogy směřují odtud především do Evropy. Dále se jednalo o Čečensko, kde byl opět použit scénář islamisticko-nacionální svaté války proti Rusku a Rusům. Dočasně opět zvítězili teroristé a narkomafiáni za podpory USA. Nedávno byl jeden z nich odsouzen za vděk, který projevil vražedným terorismem v americkém Bostonu. Do USA se dostal jako politický uprchlík před ruským terorem. Za vydatné pomoci civilizovanější části Čečenců se nakonec podařilo vládu islamistických teroristů svrhnout a vojensky je porazit.

Války proti Iráku nebyly ničím jiným, než americkým bojem o kontrolu nad strategickými energetickými zdroji daleko od území USA. Naprosto nepromyšlená politika okupační vlády, která podpořila jakési irácké imigranty a agenty CIA bez vlivu v Iráku a agresivní šíitskou menšinu, dovedla americkou misi k desetileté válce a národním osvobozeneckým hnutím, občanské válce a následně ke vzniku Islámského státu (IS).

Neúspěšný byl rovněž pokus gruzínského prezidenta Saakašviliho (aktuálně stíhaného mezinárodním zatykačem pro kriminální delikty) o vyvolání války s Ruskem pomocí nacionálního teroru proti obyvatelům Jižní Osetie a Abcházie. Ruská reakce byla tak rychlá a efektivní, že se západní bojovníci za demokracii a lidská práva zmohli pouze na mediální povyk. Všechny tyto války vnímáme jako něco za hranicí Evropy. Jejich výsledkem však bylo formování sil pro IS a muhád. Již za války v Afghánistánu došlo ke změnám v tradiční islámské společnosti. Obvyklé rady stařešinů ztratily značnou část moci. V zemi zvítězilo agresivní křídlo mladých bojovníků podporovaných z USA, kteří měli zájem na expanzi islámu a vlastním finančním profitu cestou obchodu s drogami. Dokladem vývoje je fakt, že kdejaký vážený islámský učenec řeční o mírumilovnosti islámu, ale nedokáže na tuto cestu vrátit ani vlastní souvěrce vedoucí v Arábii džihád a v Evropě muhád. Vystoupení muslimských celebrit v médiích, především v ČT, se bohužel zabývají islámem minulosti a mají zanedbatelnou vypovídací hodnotu.

Islamizace Jugoslávie

Zásadním krokem k muhádistické destabilizaci Evropy se staly války na území bývalé Jugoslávie vyvolané s pomocí USA. Cílem byla likvidace velkého státu spolupracujícího s Ruskem. Výsledkem brutálních bojů jsou dva islámské státy, a to Herceg-Bosna a Kosovo. Spojené státy a Evropské země se v těchto konfliktech zachovaly jako v dobách bezpečnostní krize v Československu roku 1938. V podstatě se postavily na stranu teroristů, kteří rozvraceli se zbraní v ruce vlastní stát a z ideologických a rasových důvodů vraždili civilní obyvatele. Konal se i komediální útěk sudeťáckých civilistů do Německa před českým terorem. Podobné show zorganizovali muslimové za podpory NATO v Bosně. Vyhánění českých obyvatel z takzvaných Sudet a území obsazených následně Polskem můžeme přirovnat k vyhnání statisíců Jugoslávských Srbů z jejich vlasti na území Srbska. V Bosně a Kosovu se v podstatě opakoval teror německých okupačních sil, chorvatských ustašovců, chorvatské divize SS a islámských divizí SS za druhé světové války. Možná i proto se do konfliktu v Bosně a Kosovu aktivně zapojilo Německo, jako hlavní americká kolonie v Evropě. V počátečním období se dokonce mluvilo o kamarádství z doby druhé světové války. Jenže nacisticko-demokratická propaganda narazila i v Německu, takže se rychle změnila na humanitární pomoc pronásledovaným muslimům. Zároveň byla provedena globální mediální dezinformační kampaň, doslova ukázka hybridní války ve prospěch islamizace Bosny a Kosova.

Války se zúčastnili teroristé z al-Káidy a dalších organizací, podporovaných především ze Saúdské Arábie a Afghánistánu. Srbové bránící svoje území a lidi se stali hlavními světovými zločinci ve všech médiích. Vrcholem byla kampaň kolem údajného povraždění muslimských vojáků ve Srebrenici (1995) založená za zamlčování faktů a výrobě lživých informací. Údajně došlo k povraždění 7000 zajatých muslimských ozbrojenců, z hlediska mezinárodního práva teroristů, srbskou armádou. Kromě zhruba 2000 muslimů padlých v boji při útěku ze Srebrenice do Tuzly před slabšími srbskými jednotkami se oběti údajné genocidy dodnes nenašly. Naopak téměř polovina z nich se o dva roky později dostavila k volbám. A potom máme věřit propagandě NATO a EU. Při její výrobě byly tahány z hrobů i mrtvoly muslimských teroristů z bojů v roce 1993, za civilisty aranžovaní teroristé z UCK padlí v bojích, a dokonce i povraždění Srbové. Pro erotomany se vyrobily pohádky o desítkách tisíc znásilněných muslimek. Většina se nakonec neprokázala a znásilněnými Srbkami se z euro-amerických demokratů a bojovníků za lidská práva nezabýval nikdo. Svojí jednostrannou nespravedlností, lživostí a především zamlčováním pravdy, a rovněž následnými uboze zmanipulovanými mezinárodními tribunály v Haagu připomíná kampaň kolem Srebrenice hybridní válku NATO a EU vedenou v současnosti pod diktátem USA na Ukrajině proti Rusku. I zde se vychází z nacionalismu hraničícího s rasismem, rasismem vzpomínek na spolubojovníky z řad SS a vycházejícím i z rozdílu ve víře.

Do současnosti vyšla k tématu Srebrenice ve světě řada publikací svědků, především od vojáků a humanitárních pracovníků, které vyvracejí lži americko-muslimské propagandy. U nás lze doporučit především knihu Srebrenica od Alexandra Dorina a některé práce Rajko Dolečka. Ani lživá a nenávistná protisrbská kampaň, která se vleče dodnes, však nezmění fakt, že zavražděných a vyhnaných z domovů bylo ze všech jugoslávských etnik nejvíc Srbů, alespoň podle statistik OSN. Ale určitě i letos nás ČT a další média oblaží omíláním lží o Srebrenici, srbských zločinech a válkách v Jugoslávii.

Výsledkem americké války na Balkáně je nikterak neprosperující Bosna a narkomafiánský stát Kosovo, kde si kupují nemovitosti islamističtí teroristé. Kosovo se dvěma americkými vojenskými základnami je rovněž hlavním zdrojem drog směřujících z Afghánistánu do Evropy. Negativní informace z této země jsou systematicky zamlčovány. Evropa získala dlouhodobě nestabilní oblast, zdroj organizovaného zločinu, narkomafiány jako imigranty a politické běžence, základnu islamizace s rostoucím počtem mešit a černou díru na peníze daňových poplatníků.

Přes Kosovo a Bosnu míří do Evropy i jeden z proudů islámské invaze z Afriky. Málokomu pravděpodobně došlo, že Srbsko nemá moře, přičemž migranti určitě na jeho území nepadají ze vzduchu. Přesto se Srbsko díky dlouhodobě nepřátelské politice EU diktované USA a Německem stalo branou pro islamizaci Evropy se všemi důsledky. Na válkách v Jugoslávii tedy evidentně opakovaně vydělaly především USA na účet Evropy.

Džihád a muhád

Následovala americká podpora islamistických teroristů v Libyi, Sýrii, Egyptě a dalších zemích. Arabské jaro se však organizátorům z USA a EU vymklo z rukou. Došlo ke spojení ideologie, sociálních problémů a rasismu. Je třeba si uvědomit, že bojovníky IS spojuje radikální islamismus, arabská řeč a arabský, případně africký původ. Dokladem je i fakt, že IS se neuchytil v Íránu ani v Turecku, které se ve všech třech faktorech liší. Všechny uvedené faktory jsou v přímém rozporu s osvědčenou praxí evropské civilizace, a přesto se je vedení EU snaží do Evropy importovat. Islámský stát se v současnosti transformoval z tažení utlačovaných sunnitů proti šíitům v Iráku do jakéhosi revolučního hnutí či islámské sociální revoluce. Ta úspěšně přitahuje řadu muslimů z celého světa a připomíná v podstatě expanzivní nacistický režim Německa třicátých a poloviny čtyřicátých let, tedy kombinaci nacionalismu, rasismu a agrese. Nejedná se pouze o sociální jev, jak se nám snaží namluvit někteří bojovníci za islamizaci Evropy v ČT a dalších médiích. Výsledkem džihádistického tažení podporovaného USA s cílem zničit Sýrii se stal muhád, který spojuje džihád s americkou ideologií multikulturalismu, jež se nikde neosvědčila. V praxi napomáhá pouze k islamizaci Evropy, zatímco do USA ohánějících se multikulturalismem islamisty evidentně nic netáhne. Tamní nevyspělý sociální systém lze totiž dojit podstatně méně než evropský. Teroristé tam také nemají na růžích ustláno a mohou končit svůj džihád na popravišti. Po 11. září, Bostonu a podobných ukázkách islámského multikulturalismu nejsou islamisté v USA vítáni. Zato v zahraničí mají americkou podporu, protože džihád i muhád vede k bezpečnostní a ekonomické destabilizaci Evropy. Přitom EU nelogicky podporuje zbraněmi islamistické teroristy přicházející v tisících přes Turecko bojovat proti syrské vládě. Islamistický džihád destabilizuje státy blízko evropských hranic a vytváří základ pro muhád. Problém je v tom, že evropští muhádisté se snaží posílit islámské pozice vůči Izraeli a vytvořit z něj pravděpodobně jakýsi islámský multikulturní stát se židovskou menšinou. Cestou k tomu jsou i připravované sankce proti izraelským výrobkům. Místy je nadšení muhádisté prosazují sami, především v Německu.

Muhád je prostředkem k posilování pozice USA vůči Evropě, ale i jiných sil, které ho využívají ke svému prospěchu. V podstatě se jedná o pět zájmových skupin a jejich cílů. Především již zmíněné ekonomické tažení USA proti Evropě, včetně Ruska. Evropu je třeba oslabit, aby s nadšením přijala americkou armádu přinášející smlouvu TTIP a kontrakty pro americké zbrojaře. Dále je snaha o omezení evropské energetické kooperace s Ruskem a její posílení ve vztahu k islámským státům a jejich ropným zdrojům kontrolovaným z USA. Přistěhovalí džihádisté budou také ochotnější jít do války proti Rusku, na rozdíl od Evropanů. Kolik v případné válce vyvolané americkými zájmy zahyne Ukrajinců, Rusů i Evropanů není důležité. Obyvatelstvo se nahradí z Afriky. Dále je zde islamistická invaze, kterou podporuje IS a některé islámské země, především Saúdská Arábie. Za zmínku zde stojí fakt, že Saúdové si takzvané uprchlíky do svojí země nepouštějí. Jak IS, tak Saúdové se snaží posilovat svoje pozice v Evropě s cílem islamizace a zotročení Evropanů – pro ně takzvaných rájů, neboli chovného dobytka, který jim má sloužit k užitku, případně k plození světlých dětí. Uvádí to výzkumy provedené před několika lety ve Francii. Islamisté mají zájem pouze o získání pozic, pokud možno bezpracný zisk a nadvládu, žádný multikulturalismus. Jako rájové byli křesťané v historii chápáni už tureckými okupanty Balkánu. Tvořili skupinu obyvatel druhé kategorie s vyššími daněmi, přičemž do Turecka byl odevzdáván každý desátý chlapec, většinou pro službu v osmanské armádě. Zatřetí se jedná o tažení organizovaného zločinu, především narkomafie, která chce v EU rozšířit svoje trhy ve spolupráci s islamistickými teroristy. I v tom získává podporu USA a jejich evropských pomocníků. Na těchto kšeftech se navíc přiživují i některé tajné služby demokratických zemí. Zdrogované národy se lépe ovládají. Čtvrtou skupinu tvoří etničtí Evropané a přistěhovalci, kteří na imigrantech vydělávají. Jedná se především o vedoucí a zaměstnance různých takzvaných humanitárních a neziskových organizací, které žijí z peněz daňových poplatníků. Někteří z nich jsou zároveň sponzorováni z USA a Saudíje. Údajně se starají o podporu a začleňování kdekoho. Díky práci takových nevládních organizací vzrostl počet obyvatel většinou afrických zemí za posledních třicet let na trojnásobek. Podařilo se snížit dětskou úmrtnost a realizovat hospodářskou pomoc. Nudící se bojovníci se nemusí starat o svoje rodiny a mohou plodit a válčit. U nás získávají humanitární neziskovky z ministerstev ročně kolem půl miliardy korun. To poskytuje jejich vedoucím královskou životní úroveň. Přibližně 80 % získaných peněz využívají uvedené organizace na svoje provozní náklady, především platy, zbytek na reklamu. K cílovým migrantům se nedostane téměř nic. Výsledky jejich letité práce jsou vidět především v rámci necivilizované části romské komunity, která si udělala z parazitování na sociálním systému výnosnou životní praxi. Přitom se nejedná o přistěhovalce, ale občany, kteří zde žijí několik generací. Čím nás obohacují, mi není jasné. Kdyby se ekonomičtí parazité z neziskovek neměli kým zabývat, museli by se věnovat přínosné činnosti, nebo vyrazit na úřad práce.

Lži a realita

První lež je na téma, že západní země přijímaly naše politické emigranty po letech 1948 a 1968, takže naší povinností je přijímat migranty z Afriky. Problém je v tom, že naši imigranti přicházeli do zemí s evropským obyvatelstvem, případně křesťanských zemí a jako vzdělaní lidé na určité kulturní úrovni. Kolik našich občanů emigrovalo do Sýrie, Eritreje a podobných destinací není známo. Nanejvýš nějaké penězi či exotikou poblázněné české manželky afrických studentů, ale většina už je zase doma obohacena o cennou životní zkušenost. Naše média s oblibou vytahují na scénu módní návrhářku Blanku Matragi, ale ta je naprosto atypickým případem z mnoha důvodů.

Další lží je tvrzení, že nás imigranti obohacují. Pominu již zmíněné cikány, aktuálně Romy. Evropa zažila několik nepřátelských imigračních vln. Jedna z nich zničila římskou říši, další muslimská říši byzantskou. V obou případech byli útočníci na nižší kulturní úrovni. Řím se pokoušel o multikulturní politiku, ale příliš mnoho barbarů znamenalo jeho konec. Připomenout si můžeme rovněž Avary, Mongoly, Huny a Turky útočící z jihu a východu. V případě cizího etnika a náboženství byla invaze vždy nepřátelská a zničující. Naše země zažily několik imigračních vln. Ve středověku se jednalo o Němce, kteří přinesli nové technologie, organizaci a další přínosné vědomosti. Byli to Evropané a křesťané vyznávající stejné hodnoty. Po vzniku Československé republiky jsme zaznamenali poměrně rozsáhlou imigraci z Ruska zmítaného občanskou válkou. Většinou se jednalo o vzdělané Evropany a křesťany, reprezentanty střední a vyšší třídy, kteří byli prospěšní. Ve druhé polovině čtyřicátých let přišlo dost Řeků, kteří byli na straně poražené levice v tamní občanské válce. I to byli civilizovaní Evropané a částečně křesťané, kteří se zařadili bez větších problémů do společnosti. Průběžně přišlo v rámci komunistického sociálního inženýrství větší množství cikánů/Romů ze Slovenska a později Vietnamců, kteří se u nás objevili jako pracovní síla již před listopadem 1989. Následovalo ještě poměrně dost Ukrajinců a Rusů a malé množství Číňanů. S výjimkou části romského etnika nevytvářejí uvedení cizinci výrazné problémy, nejlépe se integrovali Číňané a Vietnamci, kteří ovšem v rostoucí míře koketují s produkcí narkotik a praním špinavých peněz. V období před listopadem zde zůstalo menší množství vysokoškolských studentů z Afriky a Arábie. Jednalo se o občany poměrně vyspělých zemí, které se nevyznačovaly přehnaným islamismem, tedy občany Sýrie, Libye, Egypta nebo Iráku. Ti jsou aktuálně využíváni proimigrantskou propagandou. Po roce 1990 se však situace změnila a někteří přistěhovalci z Afriky se věnují spíše ochodu s drogami a různým podivným aktivitám.

Ať přemýšlím jakkoli, nenalezl jsem nic, čím by nás uvedené poválečné migrace zásadním způsobem obohatily z jakéhokoli hlediska. Změnilo by se v naší společnosti něco, kdyby nepřišli? Nemohli bychom bez nich úspěšně existovat? Levné pracovní síly z Ukrajiny umožnily snižovat mzdy českých občanů, případně je připravily o práci. Obohatili se tedy pouze někteří podnikatelé. Otázkou je rovněž placení daní cizinci. Všichni totiž využívají naši zdravotní péči, jejich děti studují na našich školách a někteří získají nárok i na naše důchody. Přitom v řadě případů dochází k neplacení daní, stejně jako sociálního a zdravotního pojištění, případně jsou organizovány podvody. Který český živnostník nebo malopodnikatel nemusí platit daně a pojištění a má zdarma školy a různé výhody pro svoje děti? Vysoký počet cizinců na českých středních a vysokých školách placených z českých daní, doslova znevýhodňuje české občany ve vlastní zemi. Děti cizinců jsou dokonce upřednostňovány i v mateřských školách. Osobně žádné obohacení neregistruji a na exotiku se mohu podívat v televizi.

Třetí lží je tvrzení o ekonomické přínosnosti imigrantů. Něco takového platilo v USA v 18. a 19. století v době nedostatku pracovních sil a obrovského neosídleného prostoru. Evropa je však v porovnání s minulostí výrazně přelidněná a panuje vysoká nezaměstnanost z důvodu dlouhodobé, chronické hospodářské krize. Tu se pravděpodobně nepodaří ještě dlouho odstranit, pokud vůbec. Příchod velkého počtu obtížně ekonomicky využitelných, případně nevyužitelných imigrantů situaci zhorší. Zvláště v chudších zemích, jako je naše, získají buď nejhůře placenou práci, nebo budou pracovat ilegálně, čímž připraví o práci další české občany pro zisk úzké skupiny podnikatelů. Naopak se do nich budou cpát peníze cestou všemožných neziskovek. Má se jednat o peníze z EU. Ale odkud jsou peníze z EU? Opět z daní občanů EU, kteří trpí nezaměstnaností a dlouhodobým poklesem životní úrovně. U nás mnoho lidí pracuje za ostudně nízké platy, o většině důchodů nemluvě, chybí peníze ve zdravotnictví, školství, sociálním systému. A do toho se objevují tisíce dalších sociálních parazitů a příprava na válku s Ruskem. Nějakou ekonomickou přínosnost afrických imigrantů rovněž neregistruji.

Poslední lží jsou lidská práva. Tato původně ušlechtilá idea se v průběhu let změnila na nejúčelověji zneužívanou lež 20. a 21. století. Když se americké zahraniční politice někdo nehodí, je obviněn americkými i evropskými politiky a médii ze zneužívání lidských práv. Dlouhodobými cíli útoků jsou Čína nebo Rusko, zatímco Saúdská Arábie a další země, kde se o lidských právech nedá hovořit, zůstávají americkou lidskoprávní propagandou dlouhodobě nepovšimnuty. Ostatně porušování lidských práv by se našlo dost i u nás. Kdybychom se řečníků kolem lidských práv zeptali, zda je umí aspoň vyjmenovat, většina z nich by musela mlčet, protože mnohdy plácají nesmysly. Každý má údajně právo na důstojný život v materiálním dostatku a bezpečí. Nic takového není nikde kodifikováno. Nikdy nic takového nebylo možné. Rozhodně se nejedná o právo, které by zdůvodňovalo právo někomu jeho důstojný život brát. Věnujeme část svojí životní úrovně přistěhovalcům, ale co ti, kteří zůstanou v Africe? Svůj život by si měl každý zasloužit. Evropská civilizace se o svoji životní úroveň a svobody zasloužila staletími tvrdé práce a drastickými zkušenostmi mnoha válek. Neexistuje žádný důvod k tomu, aby na něm parazitoval kdokoli jiný.

Terorismus s evropskou podporou

Vydatnou pomocí islamizaci Evropy jsou sebevražedné nápady některých reprezentantů EU. Typickým příkladem je dohoda EURO MED o spolupráci mezi EU a některými státy na pobřeží středozemního moře. Jedná se o začlenění 16 států do zóny evropského svobodného pohybu osob a zboží. Barcelonský program EU MED je v podstatě včleněn do lisabonské smlouvy, takže vedení EU jej může prosazovat proti vůli jednotlivých členských států. EU MED má evropské partnery, a to Albánii, Herzeg-Bosnu, Chorvatsko, Monako a Černou horu. Z hlediska Monaka a Chorvatska velké problémy nejsou. U islámských zemí a Černé hory, která je ve střetu s teroristy z Kosova, už tak jednoduchá situace není. U států ze mořem se jedná o Alžír, Egypt, Libanon, Izrael, Jordánsko, Mauretanii, Maroko, Palestinu, Sýrii, Tunisko a Turecko. V širším programu jsou další africké státy. Celkově by z uvedených zemí mohlo volně přijít do Evropy kolem 136 milionů muslimů. Navíc některé z těchto zemí slouží k transferu dalších Afričanů do Evropy. Z uvedených muslimských zemí jsou stabilní pouze malé Jordánsko a Turecko s 80 miliony obyvatel. Reálně bezproblémový je vlastně pouze Izrael, jehož bezpečnost se však EU snaží destabilizovat podporou takzvaných Palestinců a „jejich“ oblastí. Ze zemí za mořem by bylo smysluplné a přínosné přijetí do EU pouze v případě Izraele, který je de facto baštou evropské civilizace v islámské oblasti.

Program EU MED je zdůvodňován potřebou pracovníků, kteří mají zajistit peníze na evropské důchody v budoucnosti. Oficiálně by se mělo jednat o 20 až 56 milionů osob. K tomu lze konstatovat, že nebude-li Evropa neustále ničena korupcí, likvidací pracovních míst ve prospěch zahraničních dodavatelů a rozkrádáním, bude peněz přebytek. V současnosti je na území EU kolem 27 milionů registrovaných nezaměstnaných, reálný počet osob hledajících práci bude pravděpodobně téměř dvojnásobný.

Ke splnění představ tvůrců EURO MEDu by se z hlediska imigrantů muselo jednat o kvalifikované pracovní síly, které by skutečně pracovaly, dosahovaly průměrných a vyšších platů a platily veškeré daně a odvody. Realita bude taková, že takzvaně perspektivní pracovníci rozšíří nezaměstnanost domácích obyvatel a zatíží již tak kolabující sociální systém. Neperspektivní, kteří zůstanou v ekonomicky slabších zemích, jej zatíží přímo. Navíc za nimi přijdou početné rodiny, které rovněž budou sociální systém spíše zatěžovat než podporovat. Nastane stejný efekt jako v Africe, která není schopna uživit rychle narůstající mladou generaci. V Paříži je ekonomická realita taková, že v mnoha rodinách imigrantů z Afriky pracuje žena v nějakém hůře placeném povolání a stará se o děti, zatímco chlapi se díky sociálním dávkám povalují v kavárnách, žvaní o islámu a koukají na televizi. Když se jim flákání omrzí, vyrážejí rabovat a válčit s policií. Další bláznivou představou evropských muhádistů je, že muslimové přestanou být v rámci dvou generací muslimy a stanou se snad dokonce nějakými křesťany či eurokřesťany vyznávajícími evropské hodnoty. Otázkou je, co to jsou evropské hodnoty. Praxi vidíme ve Francii, kde druhá a třetí generace imigrantů je muslimštější a agresivnější než jejich předkové. Obrovský počet cizinců by změnil i evropskou politickou demografii. To je dalším cílem muhádistů, kteří se snaží oslabit odpor Evropanů proti stále silnějším tlaku na omezování svobod a sociálního systému. Cílem je multikulturní Evropan bez vlastní identity, nejlépe elektroniky očipovaný, který bude platit daně, za něž nic nedostane, a zároveň bude s budovatelským nadšením dřít za minimální mzdu na úzkou vládnoucí třídu. V podstatě se jedná o zotročení většiny etnických Evropanů do podoby takzvané levné pracovní síly, tedy v podstatě otroků. Rozdíl je v tom, že otrok měl pro pána hodnotu, protože jej musel koupit, případně vychovat a mohl jej prodat, zatímco levná pracovní síla končí po využití na ulici ve stále chatrnější sociální síti placené ze stále menších daní. V podstatě se jedná o návrat společnosti do středověku až starověku. Z tohoto hlediska jsou muslimové zajišťující si sociální podporu v rodině nebo kmeni velmi výhodní pro vládnoucí třídu. Výsledkem má být jakési nové římské impérium ovládané z USA s podporou domácích zrádců.

Džihádisté a muhádisté to však přehnali a dávají příliš najevo svoji skutečnou násilnickou tvář. Řízená masová invaze takzvaných uprchlíků, rasistický útok proti Evropanům v Tunisku, stejně jako rituální vražda s uříznutou hlavou podnikatele ve Francii jsou pravou tváří islámského multikulturalismu podporovaného vedením EU a zahájeného v Jugoslávii. Stále více proto vyvstává otázka, zda má pro evropské země smysl zůstávat v EU, která je pouze převodovou pákou amerických snah o světovládu na účet obyvatel Evropy. Výsledkem práce muhádistů jsou paralelní civilizace, kde etničtí Evropané pracují, zatímco přistěhovalci se ve značné míře vezou a ještě si stěžují na rasismus, útlak a diskriminaci. Oficiální odmítnutí eurokvót na rozdělování Afričanů na věci mnoho nemění. Politici je budou přijímat bez kvót s výmluvami na EU. Pokud se čeští voliči neprobudí, nezačnou myslet a prosazovat svoje zájmy, dočkají se života otroků v americkém multikulturním eurostánu. Hlavním právem občanů každé členské země by mělo být odmítnutí diktátu EU v jakékoli důležité otázce na základě referenda a samozřejmě právo na objektivní informace ze státních médií. Zbavili bychom se tak teroru solárních ekologistů, stejně jako nežádoucích muhádistických imigrantů a ekonomického parazitování. Pokud se Evropané neprobudí, dopadnou jako Srbové v Kosovu.