Zoufalí Maďaři zavírají nádraží. Proč jim nikdo nepomůže?

Na budapešťském Východním nádraží bylo včera narváno. Plno bylo i před nádražím. Uprchlíků, kteří se odtud chtěli dostat do Německa, byly tisíce. V jeden okamžik dokonce tolik, že hrozil pád lidí z přeplněných nástupišť do kolejiště. Policie musela prostor uzavřít a vykázat běžence ven. Pak bylo plno a taky dost horko před nádražím, a je doteď. Nejen kvůli počasí.

Jako házet hrách na zeď

Vyčerpaní, místy ale už také silně nervózní uprchlíci na jedné straně, vyčerpaní a místy už taky nervózní Maďaři na straně druhé. Tak vypadaly včerejší záběry z maďarského hlavního města. Do Maďarska letos přišlo už zhruba 156 000 migrantů a každým dnem jich sem proudí další tisíce. To znamená, že už nyní je to přibližně třikrát více než v roce 2014. Na takovou vlnu země není připravena. Proto ústy svých politiků už měsíce volá Evropskou unii o pomoc. Marně. Brusel nereaguje. Maďaři tedy logicky dělají to, co by udělal na jejich místě každý. Nesedí, na rozdíl od jiných, s rukama v klíně, ostatně ani nemohou, ale řeší nával běženců po svém. Tu plotem, tu slzným plynem, tu uzavřením nádraží. A v tu chvíli pokaždé nastane nečekané „probuzení“ evropských politiků. Ne snad, že by přišla žádaná pomoc, na Maďarsko se snáší druhá vlna, tentokrát kritiky. Podle francouzského ministra zahraničí Laurenta Fabiuse je postup Maďarů ve věci plotu skandální a Budapešť „nerespektuje evropské hodnoty“. Za uši dostali Maďaři také od německé kancléřky Merkelové, komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks označil maďarské „plotové“ rozhodnutí na svém twitterovém účtu za „nerozumné“. Srbský premiér byl „šokovaný“.

A bude hůř

Samozřejmě že Maďary 175 km dlouhý plot nespasí. Ostatně, jak už se ukázalo, uprchlíci si i s tím poradí. Samozřejmě že nepomůže ani uzavření jednoho nádraží, kde včera běženci hlasitě protestovali, a jak dle deníku Právo citovala televize M1 jednoho z nich, „postupem času už nebudou jen skandovat“. Jenže Maďaři dělají, co můžou. Možná jsou bezradní, možná jsou zoufalí a možná nedělají všechno správně. Ale dělají aspoň něco. Kvůli nastalým událostem už byli nuceni odvolat většinu policistů ze svých běžných pracovišť a přesunout je na hranice nebo nádraží, a v zemi tak chybějí tam, kde bylo dříve jejich místo.

Situace uprchlíku není lehká, je přímo dramatická. Situace Maďarů ale také není lehká a je rovněž dramatická. Jenže jim, na rozdíl od běženců, nikdo nepomůže. Tak si pomáhají sami. Mimo jiné hodlají zpřísnit zákony, mimo jiné nad rámec svých povinností a navzdory Dublinské úmluvě zaregistrují všechny běžence, kteří do země přišli a ještě přijdou a požádají o azyl, a to i přesto, že nebudou jejich první vstupní zemí, jak včera prohlásil šéf maďarské diplomacie Péter Szijártó.

Evropa jenom žvaní

Česká republika včera ústy našeho premiéra Bohuslava Sobotky nabídla Srbsku na řešení krize 10 milionů korun. Proč zrovna Srbsku, když tudy prošlo letos na 100 tisíc nelegálních běženců (tj. o 60 tisíc méně než v Maďarsku) a země ani zdaleka nemá takové potíže jako Maďarsko, to je záhada.

Evropští politici denně pronášejí do hlavních televizních zpráv velkohubá prohlášení, že „už se s tím musí něco dělat“, že se Evropa „má domluvit“, „spojit“ a tak dále. Celé dlouhé měsíce jen samá prázdná slova. Skutek utek. Jedním dechem ti stejní politici přitom kritizují Maďary, přičemž ti jsou prakticky jediní, kdo v této věci nějak aktivně konají. A tak by možná bylo lepší, aby Brusel, když stejně dává ve věci „maďarského řešení“ ruce pryč, raději dál mlčel a nezdržoval Maďary od práce.

zdroj : Šárka Adámková