Máme strach. Z české vsi na konci světa, kam chce vnitro umístit uprchlíky

REPORTÁŽ Dříve škola v přírodě. Poté záchytné středisko pro utečence z východní a jižní Evropy. Následně policejní škola, kde se cvičili služební psi. Dnes podle místních hlídá areál v Bálkové bezpečnostní agentura. Podle rozhodnutí vlády zde má být v krátké době opět záchytné zařízení. Na hranici Plzeňského, Karlovarského, Ústeckého a Středočeského kraje, v lesích, kde se jako by zastavil čas, bude umístěno údajně přes 200 běženců.

Někdejší areál školy v přírodě a pozdějšího výcvikového centra pro policejní psy v Balkové na Plzeňsku bude opět sloužit jako tábor pro utečence

„Vozím sem kluky, co to tu hlídají, takže je tu pořád někdo,“ říká mi, jako jedinému cestujícímu v linkovém autobuse Žihle–Lubenec, řidič, od kterého se také dozvídám, že chlapi, kteří tu hlídají, nejsou místní a jsou najatí nějakou agenturou z Prahy. „Vždyť to nechali pár let úplně bezprizorní,“ zní mi v uších hlas starší paní, která čeká v Žihli na jiný spoj. „To víte, že se bojíme, co tu bude a kdo tu bude. Když tu byli Jugoslávci nebo Ukrajinci, přece jenom to byli nám podobní lidé, ale z těch z Afriky nebo z těch muslimů máme strach. Policie tu projede párkrát za týden, to by přece muselo být úplně jinak.“

Velký bratr vás vidí

Ospalé nádraží v Blatně u Jesenice, které je od Tisu od Blatna vzdáleno několik kilometrů – pak ještě dalších takových pět – a jste v místní osadě Kračín, odkud už je to necelé dva kilometry do Bálkové po dobře udržované asfaltce, které by mohla závidět jakákoliv „okreska“. To je slepá silnice, navíc za osadou už s dopravním označením zákaz vjezdu.

Přijdete-li až dolů k areálu, můžete si prohlédnout turistickou informační tabuli, na které jsou ledabyle umístěny kamera a malá fotopast, která je, jak jsem se přesvědčil, plně funkční a spokojeně vrní, když se u ní zastavíte, že má co natáčet. Všude je hrobové ticho, neštěkají ani psi, kteří by tu měli hlídat, jen ve vrátnici je pootevřené okno. Nikde značka zákaz fotografování, nikde človíčka. Okolí silnice je dobře vysekáno, kolem plotu s detektory dotyku a kamerami je rovněž pořádek. Služební parkovitě je prázdné a v mezerách mezi panely plné suché vzrostlé trávy.

První stadium informovanosti: Nikdo nic neví

„Ozval se nám zástupce Ministerstva vnitra, domlouváme schůzku, obvolávám starosty okolních obcí, jestli budou mít zájem,“ říká starosta Tisu u Blatna Jan Křepelka. „Má to dvě strany. Samozřejmě jedna je určité riziko, protože to záchytné zařízení tady několik let fungovalo, dá se říci, že s ním problémy nebyly, ale můj osobní názor je, že tenkrát ta skladba azylantů byla poněkud jiná, než bude dnes. Když to sledujete, jak se chovají v Evropě, ve Francii, pokoušejí se dostat do Anglie, je to prostě něco jiného. Na druhou stranu naši občané s tím zařízením zkušenosti mají. Věřím, že pokud sem azylanty nebo běžence dají, Ministerstvo vnitra nebo vláda na to jak vyčlení finance, tak zajistí takovou bezpečnost, aby se tu nikdo nemohl pohybovat. No, my tomu věříme, musíme, protože nám nic nezbývá, asi nebudeme rozhodovat, jestli to tu bude nebo nebude. Dnes máme informace z médií a internetu, že tu budou lidé z Afriky, Blízkého východu, muslimská část lidí, je to jiný život, jiná kultura, než je naše a než jsme my,“ obává se starosta. „Nové zprávy nemám, očekávám, co mi zástupci Ministerstva vnitra sdělí. Snad by sem měl přijet první náměstek ministra vnitra a vedení policie a předpokládám, že nám nastíní, jaký bude další postup. Zatím oficiálně ani neoficiálně nevím nic,“ uzavírá starosta Tisu u Blatna.

další články :

Zlatuška z ANO: I my jsme byli utečenci, když jsme přišli na Říp

VANDAS: CIZINEC NENÍ NAŠINEC

HA LE LU JA

Bez policejní stanice a uniformu bys pohledal

„My bychom potřebovali vědět, jak to bude probíhat, zásadní problém s tím nemáme. To zařízení je k tomu určené, takové již bylo a plnilo obdobnou funkci,“ říká náměstek hejtmana Plzeňkého kraje a žihelský zastupitel Ivo Grüner. „Je třeba to dát do pořádku, nějakých pět šest let se to nevyužívalo. Já v tom zásadní problém nevidím, ale samozřejmě je to ohrožení bezpečnosti místního území, to určitě, a k tomu je třeba diskutovat, jak se tam ti lidé budou dostávat a jak tam odtud budou odcházet, když se zjistí jejich totožnost a pak se zajistí status uprchlíka. Ano, nevíme, jací utečenci tady budou, to znamená ti, kteří k nám přijdou dobrovolně nebo jež si vybereme, nebo ti, kteří budou chyceni, že nelegálně překročili hranici,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Grüner. „Stát bude muset komunikovat se starosty, s místními zastupitelstvy a dávat jim informace, jak se bude řešit bezpečnostní otázka tohoto zařízení, a pak se můžeme bavit o tom, co tomu říkáme nebo neříkáme.“

Co se týká policie, služebna v Žihli není, podle krajského náměstka je ve dvacet kilometrů vzdálených Kralovicích. Starostové a zastupitelé by jistě požadovali její obnovení.

Uchvátané znovuotevření aneb Čekání „na průser“

„To je hospodaření státu,“ slyším u konzumu, který už několik let nemá Jednota, která dříve údajně sloužila venkovu, ale dnes to provozuje vietnamská rodina. „Tady chcíp pes a tam budou dávat miliony. Nechají to být a najednou se zblázní a honem, honem, už aby tam navezli nějaký přičmoudlivce. Cožpak se v tomhle státě plánovalo jenom za komunistů?“ říká postarší člověk v montérkách. „Jo, peníze na agentury, co to hlídaj, na to ministerstvo má. A jestli to bude tady k užitku? K ničemu to nebude, jen pro zlost,“ zanadává jeho o něco starší kolega. „Všichni ti vychovatelé budou z horoucích pekel, ale ne odtud, tady nemáme ani kuchařku volnou. Stejně si všechno budou obstarávat Pražáci sami, a jen až bude průser, tak na to budeme dobrý. Když k něčemu dojde, stejně se to dozvíme až z novin,“ mávne rukou a znovu si usrkne z lahváče.