Jaromír Diviš naložil 29. června kamion čokoládou, bonbony, sušenkami a dalšími sladkostmi a vyjel na trasu přes Německo do Belgie a francouzského přístavu Dunkerque.
„Vykládat jsem měl prvního července ve tři odpoledne britského času kus od Doveru,“ řekl Nedělnímu Blesku. V závěsu za ním řídil svůj kamion Jan Matusek a od belgických hranic s Francií jeli jako šneci.
„Vysílačkami jsme hledali kamarády, co byli pár kilometrů před námi, a ptali se proč. Jenomže ani oni nevěděli nic,“ krčí rameny řidič Diviš.
Ani policie nic neřekla. Těch pár uniformovaných mužů, kteří postávali na parkovištích a podél cesty, jen rozhazovalo rukama. O pořádek na trasách se nestarali a vůbec je nenapadlo nějak „řídit“ dopravu.
„Odhadli jsme, že fronta kamionů na naší trase se táhla z Bruselu až k Dunkerque, do kterého policie už žádný nepustila. Těch vozů tam stálo odhadem nejméně šest tisíc,“ je přesvědčen pan Diviš.
Stejný obrázek byl i u dalšího francouzského přístavu Calais – zablokované město i jeho okolí. A toho začali po nocích využívat migranti, soustředění kolem cest.
Horko bylo kolem 35 stupňů Celsia. Chlazení v Divišově kamionu fungovalo, ale slunce přesto návěs s nákladem pořádně rozpálilo.
„Kolem desáté dopoledne prvního července jsem z návěsu uslyšel bouchání a hrozný řev. Došel jsem k hlídkovému vozu policie, který stál opodál, a vysvětlil jim situaci. S nimi za zády jsem otevřel vrata návěsu,“ líčí pan Diviš.
Podle jeho slov z kamionu doslova vypadlo celkem patnáct mladých afrických migrantů na pokraji zhroucení.
„Už ani chodit nemohli, jak je to vedro zmohlo. Polehali si kolem kamionu na asfalt a snažili se popadnout dech. Jan, který stál za mnou, to všechno nafotil ze své kabiny.“
Protože se migranti živili cukrovinkami a v návěsu také chodili za svojí potřebou, část nákladu znehodnotili. Francouzská policie nic nevyšetřovala, černí pasažéři v českém kamionu ji vůbec nezajímali.„Jenom jim ukázali směr k belgické hranici a řekli, že se musí vrátit, odkud přišli.“
Kápo celé té skupiny se panu Divišovi otevřeně smál do obličeje, když viděl, jak si policistům stěžuje na poničený náklad.
„Když mi skoro před nos nastrčil svůj vztyčený prostředník, skoro jsem vybuchl a pohnul se směrem k němu. Jenomže policisté mě zastavili a řekli, že když se s ním dostanu do fyzického kontaktu, problémy budu mít já – on ne,“ popisuje napětí na silnici český řidič.
Nakonec mu policisté vystavili potvrzení o vniknutí migrantů do kamionu i o částečném poškození nákladu a Jaromír Diviš se po ukončení stávky a bez černých pasažérů dostal na místo určení v Británii až třetího července.
„Tihle lidé neutíkají před válkou. Jsou to mladí a silní chlapi, rozčleněni do part a disciplinovaní, mají své vůdce. Jdou za penězi a sociálními dávkami,“ je přesvědčený řidič. O stupni organizovanosti migrantů podle něj hovoří i to, jak se do jeho kamionu dostali.
„Vrata návěsu byla v noci odborně rozdělána a plomba zůstala neporušená. Očko na plombu bylo rozříznuté a pak zatavené. Někdo je tedy musel do návěsu pustit a pak to celé zamaskovat. Ani španělský zámek nebyl porušený.“ Jezdit bude samozřejmě dál, s dvacetiletou praxí za volantem se neztratí. Ale bude hodně opatrný...
zdroj : Blesk
Já dosud nechápu, jak toto může ještě někdo omlouvat a tvářit se, že je to v pořádku. Díky za příspěvek, zajímavé čtení.
OdpovědětVymazat